Zemřel básník Ivan Martin Jirous. Legenda českého undergroundu

Ivan Martin Jirous byl významným představitelem českého disentu. Stal se symbolem odporu proti komunistickému režimu.

Vážné zdravotní problémy měl Jirous už letos v létě, kdy byl hospitalizován ve střešovické vojenské nemocnici. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se také nemohl zúčastnit letošního ročníku trutnovského festivalu, který měl na programu básníkovo autorské čtení.

Václav Havel: Byl to můj dobrý kamarád "Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil a myslím na něj a na jeho dílo."

"Byl to velký český básník. Byl to hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil," řekl ČTK ministr zahraničí a Jirousův přítel Karel Schwarzenberg. "Je to tragédie, že nám zemřel," dodal.

Další kamarád František Stárek zvaný Čuňas s velkým pohnutím v hlase ČTK řekl, že i když se musí počítat vždy se vším, skon kamaráda ho zaskočil a nyní hýbe jeho emocemi. "Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," podotkl.

Fotogalerie: Podívejte se na momentky z Jirousova života. 'Magor' Jirous na koncertě Deset let bez Mejly, k desátému výročí úmrtí Mejly Hlavsy.

Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Mezi jeho nejslavnější básnické sbírky patří Magorovy labutí písně, za které obdržel cenu Toma Stopparda. Poprvé soubor vyšel v samizdatu v osmdesátých letech.

Magorova summa, což je soubor všech jeho dosavadních básnických sbírek, zvítězila v roce 1998 v anketě Lidových novin Kniha roku. V roce 2006 vydal soubor dopisů, které posílal svým partnerkám Věře a Juliáně z vězení. Za knihu získal Cenu Jaroslava Seiferta a znovu cenu Kniha roku Lidových novin.

Básník Ivan Jirous

Nejvíce se proslavil prostřednictvím kapely The Plastic People of the Universe. Byl jejím uměleckým vedoucím. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl z politických důvodů opakovaně vězněn. Živil se jako noční hlídač nebo zahradník.

Podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci se stal členem PEN klubu. Politicky aktivní byl i po revoluci, obhajoval například postavení vojenské základny NATO v Brdech.

Poprvé se Jirous oženil s básnířkou a historičkou umění Věrou Vařilovou, podruhé s malířkou Juliánou Stritzkovou. S ní má dvě dcery.