Komplet Bacha pro klávesové nástroje, který natočila jako první na světě v letech 1965 až 1975, byl oslavován nejen pro rozsah, ale také mistrovství a originalitu. „Tvorba Johanna Sebastiana Bacha pro mě byla, je a stále bude hudbou, která přináší řád. Za války jsem byla v koncentračních táborech, a když jsem přijela, na tohoto skladatele jsem se upnula. Moc mi to pomohlo,“ řekla Růžičková loni na podzim při křtu reedice svých nahrávek.
Ve věku 90 let zemřela oceňovaná cembalistka Zuzana Růžičková.
V letech 1979 až 1990 byla sólistkou České filharmonie. Získala řadu ocenění. Například dostala v roce 2003 od prezidenta medaili Za zásluhy II. stupně či francouzský titul Rytíře umění a literatury.
Přestože zaznamenávala na hudební scéně úspěchy už od 50. let, za komunistické totality měla kvůli hře na cembalo problémy. Bylo jí totiž vyčítáno, že v cembalu propaguje „feudální a religiózní“ nástroj. Jako průkopnice musela tedy zpočátku přesvědčovat pořadatele koncertů a publikum, že cembalo je rovnoprávný nástroj. Hrávala proto tehdy dokonce v jednom koncertu stejné skladby nejprve na klavír a pak na cembalo.
Cembalo je podobně jako klavír klávesový nástroj. Tóny ale cembalo vytváří trsáním trnu či háčku o strunu, kdežto klavír úderem kladívka do struny. Cembalo je starším nástrojem než klavír, jeho počátky sahají zřejmě až do středověku.
Cembalistka Růžičková byla dle znalců silnou ženou v křehkém těle
V cembalistce Zuzaně Růžičkové odešla podle odborníků výjimečná, respektovaná umělkyně. Po celý život se zasazovala o to, aby bylo cembalo chápáno jako plnohodnotný koncertní nástroj, jako hudebnice i jako pedagožka. Vyzdvihují její charisma a pódiové vystupování i to, že se jako jedna z prvních cembalistek na světě vedle barokního odkazu Bacha začala věnovat hudbě 20. století.
Ještě před několika dny s ní byl v kontaktu muzikant, hudební skladatel a pedagog Jiří Hlaváč. „Do posledních dnů před převozem do nemocnice byla velmi aktivní, redigovala texty knížky pro americkou nadaci, stále vyučovala,“ řekl. „Byla to žena s neuvěřitelně těžkými životními zkušenostmi a traumatickými zážitky z doby holokaustu, která naštěstí přežila a dokázala je překonat,“ řekl hudební publicista Petr Veber.
Hlaváč vyzdvihl to, že se Růžičková věnovala i novodobé vážné hudbě. „Byl tam most přes (manžela, hudebního skladatele) Viktora Kalabise i k hudbě Bohuslava Martinů. Fascinovala hrou zpaměti, jako student jsem chodil do Městské knihovny, kde v průběhu několika večerů udělala celý Bachův temperovaný klavír a nepamatuji, že by někdy před sebou otevřela noty,“ vzpomíná.
„Měla velkou míru vznešenosti, takže i v době, kdy jsme jezdili z tehdejšího východu na západ, dokázala přesvědčit špičkové publikum v Americe, Japonsku, Anglii. Všichni byli v údivu nad tím, co všechno je Zuzana Růžičková v rámci cembala, ale i pedagogiky, nahrávací činnosti, schopná zvládnout. Tam toho bylo moc,“ řekl.
‚Myslím, že nikdy její hmotnost nepřekročila 60 kilogramů.‘
Tahé Petr Veber vyzdvihuje obrovský kus práce, který za Růžičkovou zůstal. „Budila obdiv tím, že na černé desky kompletně natočila celé obrovské Bachovo dílo pro tento nástroj,“ řekl. Růžičková podle něj patřila v poslední třetině minulého století k těm nejznámějším tuzemským interpretům klasické hudby, jako byli Josef Suk, Václav Hudeček nebo Smetanovo kvarteto.
„I když už nehrála a i když už učila jen omezeně, intenzivně a ráda organizačně pracovala pro soutěže mladých hudebníků - pro rozhlasovou soutěž Concertino Praga, u jejíhož zrodu byl v 60. letech Viktor Kalabis, a pro mezinárodní interpretační soutěž Pražského jara,“ připomněl. Hlaváč, který v komisích s Růžičkovou seděl, připomíná, že měla ohromně věcný vhled, byla nesmírně koncepční, nepodléhala momentům nálad.
„Nikdy jsem se jí na to nezeptal, ale myslím, že nikdy její hmotnost nepřekročila 60 kilogramů. Kde v sobě brala tak neuvěřitelné množství energie a takové zaujetí a ohromnou míru nasazení - to je pro mě velký otazník,“ uzavřel.
