Po maturitě ještě nějaký čas navštěvovala Pensylvánskou univerzitu a nakonec zakotvila v Praze, kde vystudovala egyptologii a lingvistikufonetiku na Karlově univerzitě. Absolvovala studijní pobyty na univerzitě v Káhiře, Basileji i Berlíně. Překládá staroegyptské náboženské texty i krásnou literaturu (její překlad milostné poezie vyšel česky pod názvem Písně Zlaté bohyně).
Na Českém egyptologickém ústavu FF UK přednáší staroegyptštinu a démotštinu (další jazyk starověkého Egypta). Vede kurzy rétoriky a mnemotechnik pro české i zahraniční studenty a pravidelně jezdí do známé archeologické lokality Abúsíru, kde se společně s dalšími českými egyptology pod vedením Ladislava Bareše podílí na výzkumu nekropole šachtových hrobek vysokých hodnostářů pozdní doby.
LN Čím se v současné době zabýváte?
Překlady textů, které jsme nalezli v Abúsíru v šachtové hrobce kněze Iufay objevené v osmdesátých letech minulého století. Její stěny jsou pokryty texty napsanými maličkými hieroglyfy. Některé jsou známé jako Texty rakví a Texty pyramid, jiné ještě nikdy nikdo neviděl a už v době svého zapsání mohly být i dva tisíce let staré. Například celou severní a značnou část východní stěny pohřební komory pokrývá popis očistného rituálu egyptského panovníka před korunovací a před oslavami jejího výročí. Existuje pouze jediná paralela tohoto textu – pochází z archivů v Tebtynidě a obsahuje jen asi třetinu toho, co jsme našli u Iufay.
LN Co se dočteme v textech rakví a textech pyramid?
Tyto egyptské nábožensko-magické zásvětní texty doprovázely zemřelého na jeho cestě zásvětím. Pomáhaly mu, aby dosáhl blaženosti a věčného života. Původně se tradovaly ústně a později byly zapisovány kněžími na papyry hieratickým písmem a uchovávaly se v chrámových knihovnách. Na objednávku pak byl výbor z nich přepisován na rakve či stěny pyramid. Texty rakví se psaly na vnitřní stranu stěn rakví hodnostářů střední říše a Texty pyramid známe ze stěn pyramid králů a později i některých královen staré říše. Texty na sebe vzájemně navazují, překrývají se a prolínají. Často byly měněny, aktualizovány a opatřovány poznámkami. K zásvětním textům ale patří i Kniha mrtvých z období nové říše. V hrobkách najdeme také popisy rituálů prováděných mezi smrtí a pohřbem, během samotného pohřbu, ale i kouzla, která se mohla použít už za života.
LN Můžete uvést příklad nějakého kouzla?
Jde například o takzvané hadí spelly neboli kouzla, která mají zahánět hady a zabránit jim, aby vás uštkli. Popisují různé situace, v nichž mohl Egypťan narazit na hada – při práci na poli, v roští nebo mezi hrobkami –, a radí, jak s ním naložit: odchytit ho nějakou vidlicovitou holí, hodit do pytle. A případně co dělat, pokud už vás kousne. Na stěnách hrobky ale zmínky o hadech zároveň fungovaly jako ochranné kouzlo – hadi chránili panovníka před každým, kdo by do hrobky chtěl vstoupit se zlými úmysly.
LN Jaký byl vztah Egypťanů k hadům? Byl to pro ně významný symbol?
Určitě ano, Egypťané totiž potkávali hady úplně všude. I dnes na ně my egyptologové často narážíme. Jednou jsem se chtěla podívat do hrobek v Sakkáře, které dlouho nebyly otevřené, a kolegové na to, že tam klidně můžu zajít, ale že je tam spousta hadů. Had Egypťana fascinoval, protože to byla bytost, která se dokázala pohybovat bez nohou. Bytost, která se uměla svléknout z kůže, což byl pro ně symbol znovuzrození. V Egyptě se také rozšířila představa, že podsvětní hadi plivou oheň, což vzniklo z toho, že hadí jed na kůži pálí. Znali smrtící i léčivé účinky jedu. Z ptolemaiovského období například máme dochovanou příručku lékaře a kouzelníka bohyně Selkety mající podobu štíra. Ve svém spise popsal naprostou většinu v Egyptě se vyskytujících hadů, projevy jejich kousnutí i to, a jak je léčit, případně neléčit, protože to nemá cenu, a to včetně toho, do kolika dnů dotyčný zemře.
LN Egypťané uctívali slunečního boha Rea jako pána nebes a Usira jako vládce podsvětí. Lze v tom najít paralelu s křesťanským nebem a peklem?
Ne, peklo oni vůbec neměli. Pokud se někdo za života nechoval dobře a nepojistil se pro zásvětí, sežrala ho požíračka mrtvých Amemait. To byla taková zvláštní příšera, která měla hlavu krokodýla, hřívu lva, tělo jakési kočkovité šelmy a zadek hrocha. Ta číhala pod vahami posmrtného soudu na to, jak dopadne vážení srdce zemřelého po takzvané negativní zpovědi, kde musel podsvětním démonům odsvědčit, že za života nespáchal 42 zlých skutků. Srdce, kde podle Egypťanů sídlil rozum, paměť i city, se pak vážilo proti symbolu bohyně pravdy a spravedlnosti. Pokud tahle zkouška nedopadla dobře, Amemait srdce hříšníka sežrala. V tom okamžiku onen nešťastník zemřel takzvanou druhou, definitivní smrtí. Jakási představa pekla se u Egypťanů objevuje až v démotické povídce Setne II o čarodějovi Si-Osirovi, ale tady jde spíš o vliv řeckých představ na Egypt.
LN A co staré Egypťany čekalo, pokud obstáli u posmrtného soudu?
Věčný život. Zemřelí toužili skončit na rákosovém poli v Usirově říši, kde se žilo velmi podobně jako na zemi. O takových představách najdeme důkazy například v hrobkách v Dér el-Medíně. V době kněze Iufay zase lidé chtěli být ztotožněni se slunečním bohem a vzkříšeni do věčného života – stejně jako každé ráno vychází slunce.
LN Věřili v reinkarnaci?
Ne, občas se tenhle motiv objevuje v krásné literatuře, ale skutečné náboženské představy s reinkarnací nepracovaly.
LN Mluvila jste o 42 zlých skutcích. Co Egypťané považovali za hřích?
Vraždu, krádež, lež… podobně jako my dnes. A byli tam ještě takové hezké věci jako „příliš jsem nežvanil“ nebo „nesebral jsem obětiny bohům“. Nevěra byla považována za hřích, hlavně pokud se udála s něčí manželkou, a hůře byla hodnocena nevěra na straně ženy, protože muž pak nevěděl, jestli je jeho dítě opravdu jeho. Nevěrníci byli většinou trestáni oba, muž i žena. Ale nevěra mezi nezadanými se nijak zvlášť neřešila.
LN Měli Egypťané nějaký svatební rituál?
Vypadá to, že jakmile se žena nastěhovala k nějakému muži, byli zkrátka svoji. Z pozdější doby známe takzvané svatební kontrakty, něco jako dnešní předmanželské smlouvy. Ženy mohly vlastnit majetek, měly ve společnosti celkem dobré postavení a také právo požádat o rozluku, pokud manželství z nějakých důvodů neklapalo. Ale všechno, co víme o staroegyptské kultuře, zvycích či náboženství, se týká jen gramotných vrstev společnosti. O těch nejchudších obyvatelích víme velmi málo, protože od nich nemáme písemné záznamy.
LN Byly i úplatky a korupce hodnoceny negativně?
Ano, všeobecně se mělo za to, že uplácet se nemá, ale stejně jako dnes s tím mnoho nenadělali. Máme dochované texty, v nichž si lidé stěžují na úplatnost soudů a úředníků, většinou marně. Krásné a nadčasové je i egyptské Naučení pro krále Merikarea, v němž král říká svému synovi: „Starej se o to, aby tvoji úředníci měli dostatek, protože bohatí úředníci nejsou úplatní.“
LN Jak moc ovlivňovala magie život Egypťanů?
Egypťani magii, nebo lépe tvořivé božské síle, říkali heka. Jejich pohled na ni byl ale jiný než ten náš. Oni příliš nerozlišovali mezi magií, vědou a lékařstvím. Magie pro ně nebyla něčím nadpřirozeným, nebo dokonce nebezpečným, ale přirozenou silou, která hýbe světem. Egyptská kouzla a rituály vyplývaly z pozorování světa a přírody. V tomto smyslu byla egyptská magie prapůvodní kolébkou vědy, protože ta je také založená na pozorování. Snažili se zopakovat a napodobit to, co viděli kolem sebe, aby docílili požadovaného efektu. Jakmile například na základě pozorování hvězd zjistili, že „když se objeví Sirius na obloze, přijde záplava“, začali v tu dobu provádět rituály pro přivolání záplavy. Věřili tomu, že obřad je nezbytný k tomu, aby přišla záplava, a pokud nastala jen malá nebo pozdě, řekli si, že ten rituál provedli špatně. Vytvořili si kauzální souvislost. Nebo rány se léčily mimo jiné tím, že je olízl kněz v masce psa. To proto, že měli odpozorováno, že pes si líže rány. Když chtěli dobře porozumět nějakému textu, rozpustili papyrus, na kterém byl napsán, v pivu nebo vínu a vypili ho, protože věděli, že jídlo, pokud ho pozřeme, nám dává svou energii.
LN Dá se ve staroegyptských textech najít i humor?
V hrobkách se většinou zasmějeme jen tomu, když text špatně interpretujeme nebo když už si ho před námi špatně vysvětlili samotní kněží, což lze v četných přepisech a poznámkách také odhalit, ale jinak ne. V zásvětních textech nebylo pro humor místo, protože šlo o vážné věci, o co nejkrásnější posmrtný život. Zato v beletrii nacházíme vtip a satiru velmi často. Egypťané určitě měli smysl pro humor.
LN Čeští egyptologové poměrně nedávno objevili při výkopech u Menechibnekovy hrobky sklad balzamovačů s velkým množstvím popsaných amfor. Získali jste díky tomu přesnější recept na výrobu mumií?
V depozitu bylo nalezeno přes dvě stě velkých amfor a ještě mnoho menších nádob. Asi třicet z nich bylo popsáno poznámkami kněží, kteří zemřelého balzamovali. Obsahovaly návody, který den mumifikačního procesu se má použít konkrétní substance, například kolikátý den aplikovat myrhu a v jakém množství. Velmi se nám tím zpřesnila představa o tom, jak taková mumifikace probíhala: jak dlouho trvalo vysoušení, kdy začalo zavíjení a kdy bylo třeba použít vonné oleje, „aby tak nesmrděl“, jak se doslova píše na jedné z amfor. Dosud jsme měli k dispozici hlavně náboženské texty, které obsahovaly rituály popisující, co se děje ve světě bohů, zatímco probíhá mumifikace. A pak se dochovaly účtenky se seznamem všeho, co bylo k vytvoření mumie potřeba a kolik to stálo. Ale nic z toho nám tak přesně neprozrazovalo postup samotné mumifikace. Ukazuje se třeba, že balzamovači museli použít mnohem více natronu (v přírodě se vyskytující směs dekahydrátu uhličitanu sodného a jedlé sody), než jsme si mysleli, protože tělo bylo třeba vysoušet opakovaně. A navíc nebylo možné ho do natronu jen tak položit, protože tahle agresivní látka rozleptá kůži, ke které kvůli své vlhkosti přilne a už nejde sloupnout. Proto bylo tělo obkládáno natronem vloženým do pytlíčků z jemné tkaniny. Ty pak vytvořily bariéru a zároveň umožnily vysoušení.
Renata Landgráfová (41) Česká egyptoložka a lingvistka se narodila 6. září 1976 v Praze. V polovině 90. let studovala rok egyptologii a archeologii starověkého Předního východu na Pensylvánské univerzitě v USA. V roce 2001 absolvovala FF UK, obor egyptologie a lingvistika-fonetika. Kromě aplikací moderních lingvistických metod v egyptologii se věnuje staroegyptské literatuře a démotistice, zabývá se také Knihou mrtvých, Texty pyramid a Texty rakví. Je autorkou učebnice Jazyk egyptských písařů: gramatika klasické egyptštiny I + II (2013). Společně s egyptoložkou Hanou Navrátilovou napsala monografii Srdečné pozdravy ze země na Nilu. Korespondence starých Egypťanů (2011). Na Českém egyptologickém ústavu FF UK pravidelně přednáší a vede semináře staroegyptštiny a démotštiny. Současně zpracovává texty nalezené při vykopávkách v Abúsíru. Umí plynně anglicky a německy, pasivně francouzsky a rusky a má základní znalosti arabštiny, čínštiny a švédštiny. V kurzech pro české i zahraniční studenty učí rétoriku, mnemotechniky a metody efektivního učení. Velmi se nám zpřesnila představa o tom, jak mumifikace probíhala: jak dlouho trvalo vysoušení, kdy začalo zavíjení a kdy bylo třeba použít vonné oleje,,aby tak nesmrděl‘, jak se doslova píše najedné z amfor. |
LN Jak vypadá vaše práce přímo v hrobce?
Nejprve se texty na stěnách a rakvi fotí, opisují a překreslují. Je potřeba vše maximálně dopodrobna zdokumentovat, protože nikdy nevíme, jestli se tam příště ještě dostaneme, jestli hrobku nezatopí spodní voda nebo se nezmění politická situace v Egyptě. Většina práce pak pro mě přichází v Praze. Dnes už existují hieroglyfické editory, tudíž můžu využívat i je, ale chybovost je při jejich využití obrovská, musím text neustále opravovat a zpřesňovat. A pak hledám paralely nově nalezeného textu s jinými už objevenými.
LN Takže nepřekládáte rovnou u sarkofágu?
To nejde, protože texty obsahují velké množství chyb a mnohdy nejsou ideálně dochované. Navíc jsou v nich velmi často vynechané determinativy, což jsou znaky, které určují významovou kategorii slova a také to, kde končí. Například slunce znamená, že se sdělení týká dne nebo světla, člověk s holí v ruce prozrazuje, že je řeč o násilí, vedení nebo učení. Abyste mohli číst klasickou egyptštinu, potřebujete znát asi 600 základních znaků, jejichž součástí jsou i determinativy, které vám umožní pochopit konkrétní význam. Egyptské písmo je logofonetické, tudíž obsahuje znaky, které jsou čistě zvukové a označují souhlásky či krátké souhláskové skupiny, a pak znaky, které znamenají celé slovo. Mnoho slov se ve staré egyptštině píše foneticky úplně stejně a až determinativy vám řeknou, jestli mluvíte o koze, nebo o voze. Navíc se psalo v řádcích i ve sloupcích,někdy zleva doprava, jindy obráceně.
LN Jak potom poznáte, odkud začít číst?
Podle toho, kam se dívají živé znaky. Pokud se člověk nebo zvíře kouká doprava, čtu zprava.
LN Umíte přečíst také démotštinu, se kterou si poradí jen velmi malé procento egyptologů. Čím je tohle písmo tak výjimečné?
Pokud je hieratika proti starším hieroglyfům jako psací písmo proti tiskacímu, tak démotština, která je z nich nejmladší, je něco jako těsnopis. Je to nesmírně zjednodušené písmo, které využívá velkého množství zkratek a není vůbec snadné ho číst. Nejstarší démotština vznikala kolem roku 600 před naším letopočtem a jako jazyk se hodně podobá koptštině. Píše se v řádcích a zprava doleva.
LN Víme, jak stará egyptština zněla?
To bohužel ne, protože se nepsaly samohlásky, takže je velmi těžké odhadnout, jak ten jazyk mohl znít. Ale víme, jak zněla koptština, nejpozdější fáze egyptštiny, která je hodně ovlivněná řečtinou, v písmu i lexiku. Koptština se dodnes dochovala jako liturgický jazyk koptských křesťanů, ale nakolik je skutečně staroegyptská a nakolik ovlivněná arabštinou, je otázka, protože oni sami už tomu dnes nerozumí.
LN Co je vaším egyptologickým snem nejbližší doby?
V Abúsíru nově víme o existenci šachtové hrobky. Ještě jsme se nedostali pod zem, známe jen její rozměry, ale už teď tušíme, že je obrovská. Takže doufám, že v pohřební komoře najdeme spoustu textů. Popřípadě by tam někde v nádobách mohl být schován héliopolský archiv. Héliopolis byla ve starověku střediskem slunečního kultu boha Rea a nacházela se na území dnešní Káhiry. V Iufaově hrobce jsme našli několik jedinečných textů, které pocházejí právě odtamtud. Dostat se k textům jednoho z nejvýznamnějších náboženských center starého Egypta by byl splněný sen.
