Italská literární scéna zažívá podobnou revoluci jako česká. Stejně jako se v tuzemsku v posledních letech objevila řada nových autorek a jejich díla se brzy zařadila mezi nejprodávanější současné tituly, ženský spisovatelský boom nastal i ve Středozemí.
Stefania Auci letos v Praze představila pokračování své rodinné ságy Lvi na výsluní. O Floriových v Itálii slyšel asi každý, významný rod si ale podmanil i Čechy a první díl Sicilští lvi se setkal s úspěchem. Romány vyprávějí o životní cestě tří generací, jejichž představitelé se v období od začátku 19. do poloviny 20. století z chudých přistěhovaleckých poměrů vypracovali až na samý vrchol přísné společenské hierarchie. Příběh může být českým čtenářům blízký nejen vděčným tématem rodiny, ale i svým umístěním na živelnou Sicílii.
Lidovky.cz: Itálie je různorodá, jih se výrazně liší od severu. Existuje něco jako „italská literatura“?
Jde o velice rozdílné teritorium, je ale možné najít i styčné body. Populárním tématem v literatuře, které spojuje celou Itálii, je v současnosti rodina. Oblíbený žánr je autofikce, autoři vycházejí z vlastního života, jednotlivé události ale nepopisují vždy tak, jak se odehrály. Hodně se zabývají tématem rozpadu klasické rodiny, fenoménem takzvaných slepených rodin a komplikovaností vztahů, kterou s sebou tyto nové modely přinášejí.
Když si budete chtít přečíst romantický příběh, sáhnete po knížce z Paříže, za dobrodružstvím se vypravíte do Anglie, a když jde o rodinu, není nad Italy.
