Pěstitel také pochopitelně ví, z jakého vinohradu nebo kávové plantáže úrodu sklidil. Naproti tomu med včely sbírají v asi tříkilometrovém okruhu kolem svého úlu. To představuje plochu až 3000 hektarů, kde v žádném případě neroste jen jedna zdrojová rostlina.
Med si včely shromažďují postupně celý rok. Část medu spotřebuje včelstvo průběžně, ale jeho přebytky ukládá do zásob umožňujících přežití dlouhé zimy v teple vyhřívaného hnízda, kde právě med je zdrojem energie. Med ve včelstvu v přírodních podmínkách je tedy vždy z mnoha různých druhů rostlin. Jen za zcela zvláštních podmínek, kdy včelstva stojí v porostech obhospodařovaných člověkem, může nastat situace, že med bude z větší části z jednoho zdroje.
Ani tehdy nebude jednodruhový, jak se někdy nesprávně říká, ale druhový. Pokud navíc včelař vystihne moment, kdy jeden zdroj nektaru dokvete a včelám med vezme dřív, než se med smíchá se zdrojem následujícím, může mít pár sklenic medu odlišné barvy, vůně i chuti. Zákazník má rád výběr, rád si koupí „od každého trochu“. Také proto, aby si vyzkoušel, jestli rozdíl pozná a jestli mu některý bude chutnat více. Tuto zákazníkovu touhu dovedou někteří prodejci využít až zneužít a někdy se nestačíme divit, jaké rozmanité medy se na pultech nabízejí. Ale pozor: nesmí jít o klamání spotřebitele.
S výměškem hltanových žláz. Jak vlastně včely dělají med? |
Aby směl být nějaký med označený na etiketě jako druhový, musí splňovat určité požadavky. Mikroskopickou analýzou se musí prokázat, že pyl v medu pochází převážně z deklarované rostliny. Za převážný podíl se považuje zpravidla 45 procent, některé medy chudé na pyl, jako je akátový nebo lipový, mají požadovanou hranici nižší. Ale rozbor přítomných druhů pylových zrn zdaleka nestačí. Med označený jako druhový musí mít odpovídající fyzikálně chemické parametry a také odpovídající vlastnosti organoleptické, tedy barvu, chuť a vůni.
V České republice nemáme vlastní úředně platný seznam parametrů pro druhové medy ani zkušební laboratoř, která by vyřkla závazné stanovisko, zda med vyhovuje či nevyhovuje tomu, co je napsáno z hlediska druhu medu na jeho etiketě. Kontrolní orgány tedy při posuzování medů deklarovaných jako druhové posílají vzorky do schválených laboratoří zahraničních. Ze zkušenosti lze obecně říct, že jen málokterý med vyhovuje svými parametry tak, aby směl být označen za druhový.
V našich podmínkách se můžeme setkat s medy řepkovými, akátovými a výjimečně s jinými vysloveně druhovými medy. Včelaři namítají, že třeba lipový nebo pohankový med je vůní i chutí velmi typický. To ano, ale málokdy laboratoř potvrdí, že uvedený druh rostliny je v medu převažující. V takových případech může být nesprávné označení medu pokutováno.
Proto radíme včelařům, aby neriskovali postih za špatně označený med, jehož druh uvedou podle odhadu. Daleko lepší a marketingově podobně účinné je uvedení doplňujícího údaje, které legislativa připouští. Označení med z akátových hájů nebo med z pastvin plných jetele jsou v pořádku. Dokonce mohou svojí pravdivostí zaujmout případného kupce více než druhový med, který není ověřený, ale předkládaný zákazníkovi jaksi k uvěření.
Milovníkům medu pak můžeme doporučit staletími ověřenou zkušenost: nejlepší medy jsou medy smíšené, do kterých si včely po malých kapičkách nasbíraly tolik zdraví prospěšných komponent, že to vydá za celou lékárnu. Podobné je to u bylinkových čajů. Jednodruhové jsou často výrazné, ale čaje namíchané babičkou špetka po špetce z různých bylinek jsou bezesporu nejlepší.
