V roce 1990 upoutala pozornost dánských přírodovědců podivná lebka zavěšená na stěně lovecké chaty v grónské zátoce Disko. Nedokázali si vybavit, jakému tvorovi mohla patřit. Eskymácký majitel chaty jim vysvětlil, že trofej pochází z živočicha, jenž hřbetní ploutví připomínal běluhu, zatímco anatomií ocasní ploutve se podobal narvalovi. Oba kytovci žijí v grónských vodách vedle sebe, a tak vědce napadlo, že by se mohlo jednat o hybrida – křížence dvou druhů.
Vědci lebku od lovce koupili a odvezli ji do Přírodovědného muzea v Kodani, kde ji podrobili genetickým analýzám. Zjistili, že zvíře, pro které se ujal název narluha, mělo za rodiče samici narvala a samce běluhy. Jak k takové mesalianci může dojít, napovídá pozorování stáda běluh pohybujících se v ústí řeky Svatého Vavřince. V roce 2016 se k nim připojilo osiřelé mládě narvala a běluhy ho adoptovaly. Samec nyní stojí na prahu dospělosti a vědce zajímá, zda se bude pářit se samicemi běluh, mezi nimiž vyrůstal.
