„Říkali mi, že mám před sebou maximálně 11 let,“ vzpomínala vloni Naomi Campbellová. A v té chvíli slavila 33 let na mole. A před pár dny jí bylo 50! Ano, čtete správně… Padesát let. Dnešní čtyřicátníci si její plakáty ve svých -nácti vylepovali nad postel vedle Cindy Crawfordové nebo Claudie Schifferové. Takže ano, ikony našeho mládí už nejsou juniorky. Ale její kariéra v módě rozhodně není u konce. Diář má plný a o užívání si modelkovského odpočinku v nějakém rozsáhlém sídle nemůže být řeč.
Ještě stále se objevuje na molech. Většinou jako speciální host. Uzavírala třeba přehlídku Kima Jonese pro pánskou řadu značky Louis Vuitton pro sezonu podzim/zima 2018/2019. Jako poctu Giannimu Versacemu se i s dalšími supermodelkami z 90. let zjevila na letní přehlídce sezony 2018. Podobně jako řada jejích stejně starých kolegyň se těchto chvil obávat nemusí. Udržuje se v dokonalé formě.
  |
Dvě věci ji od nich ale významně odlišují. Vždy o ní bylo o něco víc slyšet (konkurovat jí v tom mohla svého času snad jen Kate Mossová se svými drogovými eskapádami). Mohla za to její výbušná povaha. Vrcholem bylo, když mrskla po své asistentce mobilním telefonem. Za to ji pak newyorský soud v roce 2007 vyměřil pět dní veřejně prospěšných prací. Ale i to uměla využít ve svůj prospěch. Na poslední den úklidových prací dorazila v dlouhé metalické róbě od Dolce & Gabbana. A převzala tak dokonale kontrolu nad svým PR.
Což jí pomáhá v té druhé věci, kterou se odlišuje. Je bojovnicí za práva lidí z branže, kteří mají jinou barvu pleti než bílou. Samozřejmě jí jde zejména o modelky s africkými kořeny.
Sama byla v roce 1986, kdy vyrazila ve svých šestnácti dobýt Paříž, úkazem. Na počátku kariéry jí významně pomohl tunisko-francouzský návrhář Azzedine Alaïa, pro nějž se stala celoživotní múzou. Ona sama mu říkala „papa“.
O dva roky později, tedy v roce 1988, byla první černou modelkou, která se dostala na přebal francouzského vydání ikonického časopisu Vogue. S magazínem – tedy jeho britskou mutací – ostatně spolupracuje dodnes jako přispěvatelka.
Modelky Naomi Campbellová, Linda Evangelista, Tatjana Patitzová, Christy Turlingtonová a Cindy Crawfordová, New York, 1990
V jejím tažení za větší diverzitu ve světě módy a hlavně za stejné platové podmínky pro „barevné“ modelky ji významně ovlivnilo přátelství s bojovníkem proti apartheidu a pozdějším jihoafrickým prezidentem Nelsonem Mandelou. A právě v jihoafrickém Kapském městě minulý rok opět mírně prostořece šla za svým. Na konferenci o luxusu zmínila, že doufá, že brzy jednu z prestižních módních cen obdrží některý z afrických designérů, ne „některý z bílých návrhářů využívajících látky afrických textilních designérů úplně špatným způsobem“.
Sama už ocenění získala – o rok dříve byla vyhlášena podobně jako dříve Rihanna nebo David Bowie módní ikonou Rady amerických módních tvůrců. Z hlediska modelkovského života ikonou téměř nesmrtelná jako Věc Makropulos.
