Spolu s magistrálou nebo žižkovskou věží náleží Nuselský most k velkým technickým projektům z dob normalizace. Veřejný prostor byl obohacen o stavební projekty, které se staly nedílnou součástí naší metropole. Jejich podoba někdy budila diskuse, dnes je vnímáme jako svědky jedné historické epochy, se svými klady i zápory.
Je únor 1973 a po vlnách Československého rozhlasu se šíří slavnostní nálada: „Nuselské údolí je tedy pokořeno. Jsme na pankráckém předmostí Nuselského mostu. Strmé svahy spadají ostře k břehům Botiče, aby se na druhé straně znovu strmě vyšplhaly do výše.
Od tohoto okamžiku se po mostě nebude prohánět už jen vítr, ale i automobily, budou přes něj přecházet lidé z Pankráce do centra a opačně,“ pěla ódy dobová reportáž přímo z otevření velkolepé stavby. Dnes po této spojnici chodí lidé spíš sporadicky, auta se naopak sunou ve zpravidla přecpaném provozu, pod nímž jezdí – ukryté v tubusu mostu – pohodlné metro.