Špičková oční chiruržka Drahomíra Baráková o hazardu se zrakem, krátkozrakých Japoncích a také o tom, proč by člověk neměl kvůli vybledlým barvám hned vyhazovat televizi.
Díky docentce Barákové může už třicet tisíc lidí znovu dobře vidět. A svět se jim dokonce zdá barevnější než dřív. Denně primářka pražské oční kliniky Gemini odoperuje i pětadvacet pacientů, nejstarší bylo sto jedna let, nejmladšímu tři týdny. Je jednou z našich nejlepších specialistek na mikrochirurgii oka, skutečný machr na operace šedého zákalu a refrakčních vad – krátkozrakosti, dalekozrakosti a astigmatismu.
Ale když jsem se paní doktorky zeptala, co považuje za svůj největší životní úspěch, řekla: „Že mám spokojenou a zdravou rodinu. Dva dospělé syny, dva vnuky. Největší štěstí je, když vidíte, že se vám podařilo vychovat dva další slušné lidi, kteří snad povedou řádný život a vychovají tak i své děti. Že mám spokojené manželství. Pracovních úspěchů si taky velmi vážím. Ale tohle kladu nadevše.“ S manželem je od svých sedmnácti let.
Lidovky.cz: Co je podle vás největší hazard se zrakem?
Nedbat na prevenci. Čím je člověk starší, tím větší je riziko, že vznikne nějaké oční onemocnění. Takže je potřeba nechat si občas zrak zkontrolovat, a to i když nemáte žádné potíže. Kolem čtyřicítky by se měl určitě zkontrolovat nitrooční tlak, tedy zda člověk nemá glaukom čili zelený zákal. To je velmi závažné onemocnění. A záludné, protože nemusíte mít zpočátku vůbec žádný problém. Jenže kvůli vyššímu nitroočnímu tlaku začne časem odumírat zrakový nerv až k nevratným změnám, může to skončit i slepotou. No a taky někdy mezi 40. a 50. rokem nastupuje presbyopie.
Lidovky.cz: Čili hezky česky řečeno vetchozrakost...
Já tenhle český výraz pacientům ani neříkám, protože evokuje vetchého stařečka nad hrobem. A když to řeknete čtyřicetileté dámě... Ale zkrátka v tomto věku je třeba ztrátu akomodace čočky nahradit brýlovými skly. Kolem padesátky už téměř každý potřebuje brýle pro čtení.
