Když jsem toho březnového odpoledne přicházel na Janáčkovo nábřeží, zbrusu novou adresu studia parfémářské značky Pigmentarium, uvažoval jsem, jaký význam má v dnešní době vůně. Říká se, že lidé se nemění, ale copak právě vůně, které volíme před odchodem z domu, nejsou důkazem opaku? Je jedno, kolikrát ještě napíšeme, že Marilyn Monroe chodila spát oděná jen do Chanelu N°5, nikdy tím nezastřeme fakt, že za bílého dne vůní nepochybně střídala celý arzenál. Jako my všichni. Schválně, kolik jich máte vy? A, důležitější otázka, co očekáváte od další?
Možná se to má s vůněmi jako s mluveným slovem. I její absence ledacos řekne, ale je lepší ji mít, pomůže vám vyjádřit se. Dát najevo, kdo jste právě teď. Vlastně jsme tak trochu jako psi v parku… Je štěstí, že než v tomhle myšlenkovém pochodu stačím pokračovat, jeden pes mě právě vítá.
Do chodby neorenesančního domu proniká otevřenými dveřmi bytu teplé světlo. Azánek, entuziastický majordomus, v něm červeně září. Je to irský teriér Davida Ševčíka, který v Pigmentariu pečuje o komunikaci, a jeho partnera Tomáše Rice, zakladatele a CEO značky. Ten, dnes vonící Ad Libitem, mě zdraví v těsném závěsu. Bydlí přes řeku, takže toho z Prahy většinou moc jiného nevidí, vypráví mi téměř provinile, zatímco hledí z okna na Palackého most.
