Je to adrenalinová disciplína, při níž nejde jen o zdraví plodu, ale také těhotné ženy. Kromě toho se věnuje obecné gynekologii, urogynekologii, pomáhá s léčbou ženám, které touží otěhotnět nebo prožívají komplikovaná těhotenství – a přivádí na svět miminka, především při rizikových porodech. Jak přiznává, okamžik, kdy na svět přichází nový život, ho dokáže dojmout i po třiceti letech v profesi.
Lidovky.cz: Věděl jste, že budete porodníkem, už na medicíně?
Spíš to byla náhoda, na medicíně mě nejvíc zajímaly chirurgické obory. V roce 1993 jsem končil 1. lékařskou fakultu a mé plány pokračovat na chirurgii mi nevyšly. Hned o prázdninách po škole jsem ale dostal nabídku nastoupit na gynekologicko-porodnickou kliniku k Apolináři. A když jsem tam začal docházet a viděl tam ty těhotné ženy, došlo mi, jaký má ten obor potenciál. V porodnictví se staráte o dva lidské organismy zároveň, obor je velice variabilní a lékař si tam může najít úplně všechno: akutní medicínu, intenzivní medicínu, chirurgické obory, minimální invazivní obory, internu, zobrazovací techniky… Dnes jsem za to rozhodnutí strašně rád, nikdy jsem nelitoval.
Ocitl jsem se v roli naprosto bezmocného pacienta, a tenhle zážitek zásadně ovlivnil moji klinickou práci.
Lidovky.cz: Přibývá rodičů, kteří vám radí, co máte na porodním sále dělat?
Výrazně, to dřív určitě nebylo. K ostatním lékařům pacient přichází, když je nemocný a nemá potřebu s lékařem polemizovat. Kdežto v porodnictví dnes hraje zásadní roli internet, sociální sítě a média. Porod je deklarován jako přirozená věc, kterou má žena především prožít v harmonii sama se sebou, jako by žádná rizika neexistovala. Přesnou představu, jak má jejich porod vypadat, mívají zejména maminky, které rodí poprvé. A tam ta představa nestojí na zkušenostech a jejich zdravotním stavu, ale je vytvořená médii, sociálními sítěmi a jejich okolím.
