Letos jsem si taky dopřála dvě dovolené. Pamatuji si, že jsem dovolenou měla odmalička spojenou s mořem. Každé léto jsme s rodiči jezdili k moři, fakt každé, až žasnu! Nicméně ne vždycky se to podaří. Ať už jsou na vině finance, časové možnosti a kdo ví co ještě, tak moře není ultimátum, které zajistí hezké prázdniny.
U nás je taky krásně. Klišé, které opravdu neradi slyší ti, kteří k tomu moři chtěli stůj co stůj a štve je, že to nevyšlo. Ale to klišé je prostě fakt.
A tak jsem zvolila s kamarádkou dovolenou u nás. Její pokročilé stadium těhotenství nám zabránilo jet dál. Ne že by se na to má kamarádka necítila, ale shodli jsem se, že s mými hereckými zkušenostmi bych porodní asistentku asi uměla zahrát a troufám si říct, že i uvěřitelně, ale podotýkám JENOM ZAHRÁT.
První dvě noci jsme si dali do mapy Jindřichův Hradec. Vzdáleností jsme to od domova měly plus minus na půli cesty, kámoška vyjela autem, já vlakem. Ten den jsem to vyhrála, neboť kolony na dálnici a objížďky začaly připomínat špatný vtip.
Vendula FialováOd roku 2020 se objevuje v seriálu Ulice, kde ztvárňuje roli Dity Tálské. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava II, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě 2, Helena aj. Její velkou vášní je moderování, slyšet ji můžete každý víkend na rádiu Kiss, kde má odpolední vysílání Aktiv Víkend s Vendy, na kontě má desítky akcí, které moderovala. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. Vendula se aktivně věnuje práci se seniory, dochází od centra Rosa, kde má čtenářský kroužek a nově také působí v centru Elpida, kde vede besedy s různými osobnostmi. Od roku 2020 se objevuje v seriálu Ulice, kde ztvárňuje roli Dity Tálské. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava II, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě 2, Helena aj. Její velkou vášní je moderování, slyšet ji můžete každý víkend na rádiu Kiss, kde má odpolední vysílání Aktiv Víkend s Vendy, na kontě má desítky akcí, které moderovala. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. Vendula se aktivně věnuje práci se seniory, dochází od centra Rosa, kde má čtenářský kroužek a nově také působí v centru Elpida, kde vede besedy s různými osobnostmi. |
Za to vlak jel včas a co víc, včas i dojel. Jelikož jsem potřebovala stihnout přestup na čas, mile mě překvapilo, že jsem to stihla. Co si budeme povídat, vlaky u nás nepatří k nejspolehlivějším, trochu odbočím, ale jela jsem nedávno nočním vlakem směr Ostrava. Už na výjezdu, tedy ještě ani nestačil vyjet ze stanice, jsme měli hodinu zpoždění. Ten vlak jel na Slovensko a lidi kolem mě řešili, kde přespí, neboť své navazující vlaky na přestupech nestíhají. Prostě vlaky 21. století a infrastruktura s nimi spojená se u nás vyvíjí slibně.
Ale zpátky do J.Hradce. Ubytování v hotelu, který vypadal jako zámek na břehu italských vod sousedící s fotbalovým stadionem - to byl panečku architektonický majstrštyk. U snídaně mě vítala paní číšnice „Že vy jste z té Ulice? Já to sleduju, už se těším, co bude po prázdninách,“ a zakončila to slovy „je nám ctí, že u nás bydlíte.“ V tu chvíli jsem se opravdu na vteřinu cítila jako hvězda a té paní děkuji, jestli si to třeba bude číst, byla opravdu moc milá.
Z Hradce jsem na další dva dny odjely do jednoho zámku. Teď už ale opravdu zámku. Pokud chcete zažít noblesu a skutečně vzorný servis, musíte na zámek. Chateau je u nás v republice více a co jsem zatím poznala, stojí to za to.
Jeden den jsem na zámecké zahradě ležela v houpací síti a četla, pak jedla, znovu četla, zase jedla, prostě pohoda. A chybělo mi šumění moře? Ani nápad…
I když k moři jsem se taky dostala. Letěli jsme ale v šílenou hodinu - ve 4 ráno. Takže dilema, zdali jít nebo nejít spát vyřešilo moje tělo po svém a prostě usnulo. Tak tak jsme dorazili na letiště padesát minut před odletem a světě div se - bylo to úplně v pohodě.
Při letu na místo se po přistání tleskalo. Líbí se mi ten zvyk, protože na jevišti znám potlesk jako projev úcty, že se to lidem líbilo, že je naše výkony oslovili. Stejně jako vídám diváky, kteří netleskají, což je pro mě projev absolutní neúcty, takové diváky bych z fleku poslala na hodiny etikety, nejlépe roční kurz, ať se jim ta slušnost vryje do paměti jednou provždy.
Tleskání po přistání je pro mě symbolem úcty, že nás pilot v pořádku dopravil, že to zvládl, že je fakt dobrej! A taky mi přijde hezké, jak to spojí ty lidi kolem. Že jsme tam spolu, neznáme se, ale na ten moment nás to přistání spojilo a my spontánně reagujeme stejně.
Cestou zpátky už se netleskalo. Ale nevím proč. Že by to těšení na dovolenou neslo i to, že jsou lidé vstřícnější, zatímco návrat už jim do hlavy vklíní všechny povinnosti a starosti, které nastanou a tleskání je v trapu? Možná… Ale já tleskala. Nechci, aby starosti a povinnosti zabili moment projevu díků, že jsem zpátky na zemi, v pořádku a po klidném letu. To není málo…
Jedna z věcí, kterou jsem letos vyzkoušela úplně poprvé, je ubytování v hotelu pouze pro dospělé. Kolonka ONLY ADULTS mě při výběru hotelu vlastně mile překvapila a na místě jsem si ověřila, že to milé překvapení v praxi funguje.
Ležím si tak první den u bazénu a říkám si, co je tady divného? Něco je jinak… Ahaaa. A pak mi to dojde. Nikdo mi nelítá před nosem, aby skočil placáka, který z mé osušky rázem udělá mokrou žíňku. Nikdo neřve Tatiiiii, Tatiiiii, pojď už do vody!!!! Neslyším žádný křik, řev, pláč… Ten klid jsem přesně potřebovala. A nedívejte se na mě jako na tu, co nemá ráda děti. Mám je ráda. Ale klid miluju …. :)
Tak Vám přeji klidný zbytek prázdnin. Nám už za týden začíná divadelní sezona, budeme „oprašovat“ představení a těšit se na Vás. Na diváky.
