Všechno zanechá stopu, říká herečka Regina Rázlová. V životě strávila rok na samotce v Ruzyni a učila proutkaření

„Máte to hezky sesumírovaný, ale profilový rozhovory nedávám,“ řekla rezolutně herečka Regina Rázlová hned na začátku rozhovoru, zatímco se v maličké herecké šatně vinohradského divadla převlékala a trochu svačila před večerním představením. Má teď ale hlavní roli v novém filmu Tancuj, Matyldo, proto se rozhodla pár rozhovorů přece jen dát. Mimochodem, v té roli bývalé barové zpěvačky je tak skvělá, že by si zasloužila Českého lva.

O svém životě, připomínajícím jízdu na toboganu, se jí z důvodů pochopitelných mluvit nechce. Přitom by to byl hotový námět na filmové drama: na začátku talentovaná kráska se skvělým kádrovým posudkem. Po Listopadu nucený odchod z Národního divadla, složitá životní situace, v níž musela nějak uživit dvě děti (kromě jiného prodávala chlebíčky v jednom podchodu v Praze). Nevydařený pokus o rodinné podnikání, které pro ni skončilo téměř rok trvající vazbou. Rozvody, nemoci, pokusy o sebevraždu, pobyty na psychiatrii, operace. A aby toho nebylo málo, také péče o těžce nemocného a posléze vdovství.

A tak náš rozhovor ze všeho nejvíc připomínal tanec mezi vejci. Regina Rázlová je velmi emotivní žena, plná energie. Ale za jejím hlučným smíchem, za ráznými větami typu, „o tomhle nikdy, nikdy s nikým nemluvím“, jsem cítila nervózní opatrnost, stará nevyhojená zranění, existenciální smutek. Zkrátka dramatickým životem poznamenanou křehkou hereckou duši.

Možná proto jí ale jako herečce dneska uvěříte všechno.

Lidovky.cz: V novém filmu manželů Slavíkových Tancuj, Matyldo hrajete ženu, kterou postupně devastuje Alzheimerova nemoc. Mají herci takové role rádi?
To nevím. Ale proměna z dobra ve zlo nebo z krásy v ošklivost je přece to, o co běží v umění velmi často. Takže na tom není nic zase tak moc zvláštního. Nakonec ale většinou rozhoduje umělecká forma toho díla.

Lidovky.cz: Jsou to těžké role, nebo se naopak dobře hrají, protože jsou tak výrazné?
Jsou to těžké role, velmi těžké. A když je chcete udělat opravdu dobře, tak vám celý filmový štáb musí hodně pomoct. Protože vy si sáhnete vlastně až na dno, do své černé schránky, kterou byste neměli za života otevírat. Jenomže jste herec! Nemůžete přece opravdu umřít. Musíte si večer umejt šminky a ráno pak zase vstát.

Lidovky.cz: Zanechá taková role stopu v hercově duši?
To tedy určitě.