Její modely jsou samá krajka a romantické detaily, přesto skvěle zapadnou do každodenního nošení. Jméno Klára Nademlýnská má široká veřejnost spojené s českou módou už od konce 90. let, návrhářka je přitom lidsky normální. V dlouhých vílích vlasech, s velkými prsteny a tetováními na prstech upíjí z caffè latte a s hrdostí mluví o práci svého ateliéru. Ten právě slaví 25 let existence, a tak s návrhářkou trochu bilancujeme: nad její tvorbou, neutuchajícím tvůrčím zápalem i dlouhotrvajícími vztahy – třeba s kamarádkou a múzou Terezou Maxovou.
Proč jste si před 25 lety otevřela butik právě tady, v pražské Dlouhé ulici?
Tenkrát se mnou firmu zakládala moje maminka, můj manžel Goran (Tačevski) a marketingová expertka Janka Kellerová. Všichni jsme do toho skočili nadšeně a trochu naivně. Dokonce jsme měli finančního partnera z Francie, který ale z rozjetého vlaku vyskočil – a zůstalo nám to celé na bedrech.
V tu dobu Pařížská ulice nabízela luxusní zahraniční značky, na Příkopě se usídlily globální řetězce a my jsme hledali něco mezi tím. Pamatuji si, že už tehdy byla Pařížská zcela zaplněná, protože jsme nejdřív poptávali místo tam, ale nedalo se.
V Dlouhé se tenkrát objevil prostor, který pouštěla řecká cestovka. Šli jsme do konkurzu a klepali se, jestli ho dostaneme. A dostali. Tehdy byla za rohem ještě návrhářka Hana Havelková a postupně začala Dlouhá kumulovat další české designéry.
Jací byli v roce 1998 první zákazníci?
Byli to především turisté a cizinky žijící v Česku. Češky se tehdy spíš rozkoukávaly a moc nevěděly, co od českých návrhářů čekat. Trh byl v devadesátkách hladový především po věcech ze zahraničí. Dnes nás živí hlavně naše česká klientela, máme svůj okruh zákazníků, turistů je mnohem méně. Zejména po covidové vlně jich ubylo a začali se plně vracet až toto léto.
Měla jste za tu dobu někdy chuť s módou seknout?
