Mluvíme spolu anglicky – Corinne je Američanka původně z Marylandu, kde dosud žije její otec. Má ale předky z Ukrajiny a ke slovanské hudbě ji to odmala táhlo. Kdo ji slyšel loni v srpnu na divadelním festivalu v Salcburku zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou, nemohl se ubránit dojmu, že se Corinne pro tu roli narodila. Její čeština zní jasně a průrazně: vyslovuje ji s přesvědčivostí člověka, který ví, o čem zpívá – a ví, proč.
Příští rok se na Corinne Wintersovou můžeme těšit v Praze, kde bude koncertovat s předním českým dirigentem Jakubem Hrůšou. „Už teď vím, že Praha bude mé oblíbené město,“ říká přesvědčivě.
Lidovky.cz: Janáčkovu Káťu Kabanovou jste s velkým úspěchem zpívala loni v Salcburku a teď znovu v opeře v Lyonu. Změnila vám kariéru?
Myslím, že ano. Už jsem s Káťou urazila nějakou cestu. Poprvé jsem ji zpívala před šesti lety a pak jsem si od ní dala malou pauzu, protože jsem cítila, že na ni ještě nejsem hlasově připravená. Pořád jsem cítila, že se můj hlas potřebuje víc rozvinout. Další jsem dělala v Římě na začátku roku 2022, jen půl roku před Salcburkem. A to už bylo úplně jiné, protože jsem dozrála a také jsem se více vžila do svého herectví. Moje interpretace se prohloubila.
Lidovky.cz: Jak jste se dostala zrovna ke Kátě? Pro mladou americkou sopranistku to není úplně typická role...
Dělala jsem hodně italského repertoáru a vždycky jsem měla ráda české, polské a ruské role, protože je jednak prostě miluju, jednak můj tatínek pochází z ukrajinského židovského rodu a odjakživa jsem tíhla ke slovanské hudbě. Pak mi v divadlech začali nabízet slovanské role, což začalo Čajkovským a následně Halkou polského skladatele Moniuszka. Z toho se pak zrodila i Káťa, protože si mě lidé zařadili do slovanského repertoáru a pak si řekli: Aha, možná by byla dobrá v Janáčkovi!
Tak jsem ji pak dělala znovu a cítila jsem se mnohem jistější. A samozřejmě když se všichni dozvěděli, že ji budu zpívat v Salcburku, byli nadšení. Takže jsem začala zpívat i Jenůfu, Rusalku a spoustu dalších českých rolí. Dostávala jsem se k nim najednou o dost snáz. Takže abych se vrátila k vaší první otázce, Salcburk mi otevřel spoustu dveří, abych opravdu prohloubila svůj vztah ke slovanské hudbě, zejména k Janáčkovi. Jeho dílo je tak bohaté a složité, že je stále co nového se učit.
