Její Global campus stále zůstává jediným vysokoškolským pracovištěm v Jižní Koreji, kde se v ní můžete vzdělávat. Hodně našich studentů pochází z Busanu, ale vypadá to, že můj lehce egoistický sen ukotvit další bohemistiku na dohled pláží oceánu, jen tak nedojde naplnění. Počítejme spolu-ano, počátky zdejší bohemistiky spadají do časů, kdy naše země stály v rozdílných a nesmiřitelných ideologických táborech.
První jihokorejští učitelé češtiny taky v tehdejším socialistickém Československu nestudovali. Nepřekvapivě se učili česky ve Spojených státech a příznačně zakončili svá studia na univerzitě v Chicagu, ve městě s nejpočetnější českou komunitou.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Jeden z prvních dvou učitelů češtiny (na katedře jim říkají Cyril a Metoděj) poctil svou účastí historicky první studentskou soutěž v češtině, kterou jsme zorganizovali na začátku října. Komise porotců byla reprezentativní. Soutěž podpořil český velvyslanec Gustav Slamečka, a to nejen svou přítomností, ale taky dárky pro vítěze. Úkolem bylo mluvit pět minut na téma „ Proč jsem si vybral/a ke studiu češtinu“. Původně anoncovalo účast 14 studentů, nakonec zůstalo devět statečných, kteří měli vydatnou fanouškovskou základnu.
Protože už trochu znám korejský přístup k „spontánní“ promluvě, kdy na úrovni začátečníků v připravené řeči používají namemorované obraty hodné Milana Kundery, aniž by jim řádně rozuměli, měla jsem své skryté obavy. Částečně došly naplnění. Navrhla jsem, že by bylo fajn studentům na konci promluvy položit nějakou nevinnou otázku, jen abychom viděli a hlavně slyšeli konečně spontánní reakci. Vedoucí katedry souhlasila, ale trvala na tom, že se to studenti nesmí předem dozvědět, protože by se vyděsili a jejich nervozita by svou výší překonala přilehlé kopce.
První soutěžící byla nečekanou otázkou rozhozená, následující už se pak smířili s osudem. Snažili jsme se být s panem velvyslancem ve svých dotazech milosrdní, a tak všichni víceméně zareagovali docela pohotově a pěknou češtinou. Někteří se opravdu drželi úpěnlivě svého papíru a zadrhávali se na slovech, která neznali, ale byli i tací (pánové prominou, ale spíš takové), kteří opravdu mluvili spatra a pokud pomoc potřebovali, jukli jen do korejského textu. Ambice některých míří vysoko – do diplomatických služeb nebo do korejských podniků v Česku.
Někdo se chce realizovat tvorbou českých titulků pro korejské filmy, někdo chce být hoteliérem v Praze. O někom jsem se dozvěděla, že strávil šťastné dětství na Slovensku, o někom, že mu češtinu doporučil strýc emigrant. Taky padla zajímavá úvaha o podobnosti Korejců a Čechů – nejdřív se na vás mračí, ale pak roztajou. Vyhráli nakonec ti, kteří už mají za sebou studijní stáž v Česku- jasný důkaz, že my se sice v Koreji můžeme rozkrájet se svým učitelským umem, ale české prostředí a intenzivnější výuka se spolužáky Nekorejci nás válcují. O kladném vlivu českých kamarádů a točeného piva nemluvě.
Na točené plzeňské si můžeme zajít i tady v Soulu, a dokonce si i můžeme poručit šnyt, hladinku nebo mlíko. Neznalým poměrů většinou zajde chuť na řezané, neb s ním dostatečně „řízne“ cena piva – v průměru kolem 180 korun. Ovšem Českem to zavání v Soulu nejenom z piva. Nedávno se konala na oblíbeném promenádním místě, v prostoru bývalé železnice, na Gyeongui Book Street výstava českých komiksů (v čele s Čtyřlístkem), dětských knížek a děl známých ilustrátorů. Akce byla doprovázená představením loutkového divadla, které mělo značnou odezvu nejen mezi malými diváky, protože Korea loutkařskou tradici nemá.
P jako polka!
Na tradičním „výstavním plotě“ Českého centra čerstvě visí výstava o české sklářském řemesle a bižutérii, kterou tak může zhlédnout člověk cíleně, ale i jako náhodný kolemjdoucí, a to až do konce roku. Nesmím taky zapomenout na naše studenty – tanečníky české polky, kteří se svým vylepšeným vystoupením blýskli na nedávném studentském folklórním festivalu. Nevím, čím to vysvětlit, ale v „našem“ souboru bylo ze všech zúčastněných rozhodně nejvíc kluků.
Za chvilku utíkám na návštěvu ambasády s nejpokročilejšími studenty češtiny. Pan velvyslanec jim slíbil přednášku o českém předsednictví Rady EU, a tak jsme spěchali, dokud je téma aktuální.
České velvyslanectví je v samém centru Soulu poblíž nedávno zrenovovaného náměstí Kwanghwamun. Náměstí vládne socha krále Sedžonga, který prosadil hangul – korejské písmo. Právě u ní máme sraz. Když jsem se studentů ptala, s kým by srovnali králův význam a důležitost, měli jasno – je to přece korejský Karel IV.! A pak že k sobě máme daleko!
