Dana Bezděková, jíž se přezdívá královna českého šperku, se jen skromně usmívá, když se ptám, jestli se jí přezdívka líbí. Po prohlídce její suterénní dílny v pražských Čimicích sedáme ke kuchyňskému stolu a mě ze všeho nejvíc zajímá, jak se připravuje přehlídka scénických objektů, proč hledá šperky na obloze i na smetišti a jestli má po letech pocit, že šperk svedl ji, nebo ona jej.
Nedávno jste na Píseckém víkendu módy a designu představila průřez svou tvorbou – scénické objekty, které jste tvořila od 80. let do současnosti. Byla to náročná příprava?
Na přehlídce jsem použila šperky ze svých dřívějších performancí. Neřekla bych, že to byla intenzivní příprava, spíše systematická. Ke spolupráci jsem přizvala stylistku Renee Vidourkovou, se kterou jsem již pracovala – a vždycky nám to šlo skvěle. Přemýšlely jsme především o tom, jak šperky prezentovat nově a jinak. Rozhodly jsme se, že použijeme jednoduchý podklad, aby šperky vynikly, a přidáme kukly, abychom jednotlivé modely sjednotily. Na přehlídku jsem speciálně vyráběla nové druhy ear cuffů, což jsou náušnice, které můžete nosit, aniž byste měli propíchnuté ucho, a doplétala jsem ručně rytířské brnění.
 |
Jedna z modelek vynesla kožené obdélníkové náhrdelníky. Jak starý je to nápad?
Obdélníkové náhrdelníky jsem začala dělat těsně po revoluci, tedy po mateřské dovolené. Kulatý náhrdelník mi připadal obehraný. Chtěla jsem jiný náhrdelník, a tak vznikl obdélník, který nemá uzávěr. Ráno si ho můžete přehodit přes hlavu a jít – stejně jako tričko. Na spiroidním laně je navlečený tunýlek z rukavičkářské kůže, a díky tomu se náhrdelník na ramena položí, prostě si na záda i na hruď „lehne“. Rohy jsou z kovu, ten náhrdelníku dodává punc kvalitního šperku.
