Patří mezi nejuznávanější osobnosti současného mimického divadla. Před deseti lety založil divadelní soubor Mime Prague, pořádá Mime Fest a podílí se na organizaci festivalu pouličního divadla Komedianti v ulicích v Táboře. Působí také jako režisér, choreograf a pedagog, a to jak na HAMU, kde sám dosáhl magisterského titulu a doktorátu, tak i v zahraničí.
Radim Vizváry také dál vystupuje. Za své Sólo, které má smíchovské Švandovo divadlo dosud v repertoáru, byl v roce 2016 oceněn Cenou Thálie. Přesto – jak přiznává, když se setkáváme v jeho kanceláři – si umí velmi dobře představit, že pracuje v květinářství nebo zahradnictví.
Stát, kde právě teď stojím já, jeho slova by vás nejspíš nepřekvapila. Jeho rohová kancelář v prostorách Nové scény Národního divadla má sice krásný výhled přes Náměstí Václava Havla na historickou budovu divadla a v dáli i na pražský Hrad, ale to první, co vás při vstupu praští do očí, jsou všudypřítomné pokojové rostliny. Stojí na zemi, na stolech, na parapetech, dokonce visí ze stropu, jedna hezčí než druhá. Dostávají lásku, usmívá se Radim Vizváry.
Paralela k péči, kterou coby umělecký šéf věnuje Laterně magice, visí ve vzduchu jakbysmet. Kdyby se vám ještě před pár lety dostaly do rukou propagační materiály Národního divadla, dost možná byste si na nich všimli výčtu pouze tří souborů. Činohra, Balet, Opera. Laterna magika, roku 1958 založená jako první multimediální divadlo na světě, se pod vedením choreografů postupně stala jakýmsi druhým, menším tanečním souborem, a jako taková byla spíš upozaděna.
Nový umělecký šéf Laterně magice navrátil multižánrovost a začal upevňovat její pozici coby čtvrtého souboru Národního divadla, který je experimentální, alternativní a díky své jedinečnosti také výrazný a svébytný.
Když jste na pozici usedl, byla pandemie v plném proudu. Vzpomínáte si, co jste si tehdy předsevzal za hlavní cíl?
Vyměnit repertoár a vytvořit představení pro dětské publikum. Nejen pro děti starší čtyř roků, ale i od šesti měsíců do tří let, tedy pro batolata. Zároveň lépe nastavit provoz, funkce a lépe rozdělit kompetence. Jsme nejmenší soubor Národního divadla, takže máme i nejmenší počet zaměstnanců, a proto je potřeba, aby vše fungovalo co nejefektivněji.
Cítíte, že se od té doby vaše vize nějak změnila?
Nemám ten pocit – já totiž vidím, že už se naplňuje. (směje se) Za dva a půl roku, co zde jsem, se nám podařilo vyměnit celý repertoár. Laterna magika dříve měla jednu premiéru za dva roky. Za mě jich zde bylo pět, k tomu jsme uspořádali mezinárodní festival Laterna fest a spolupracujeme se Signal Festivalem. Také nám vzrostla návštěvnost, k dnešnímu dni činí 91 %.
