Už to není opička aneb Velký vývojový skok v 17. měsíci

Kryštof opravdu v pohodě ležel a pil z lahve, zatímco jsem pracovala u počítače. Po chvíli jsem ale zjistila, že pokaždé, když se otočím, slézá z gauče a hledá hračky. Když jsem k němu přišla, okamžitě zase běžel na "místo", zakrýval se dekou a upozorňoval mne, že dělá "hají". Musela jsem se v duchu smát, jak je už vychytralý a jak to se mnou umí.

Tahle banální historka pro mne byla zlomová. Uvědomila jsem si plně, že už opravdu dokonale ROZUMÍ všemu, co po něm chceme, ví, co se smí a nesmí a umí s tím perfektně nakládat. Přitom ještě před třemi měsíci, když jsme byli na dovolené, na veškeré naše promluvy, jen bez zájmu zíral. Někteří psychologové používají zajímavé srovnání: Zatímco roční dítě je z hlediska psychomotorického vývoje srovnatelné s opičkou, dvouleté už je diametrálně odlišné.

Rozhodla jsem se udělat si takovou malou kvantitativní rekapitulaci jeho dosavadního vývoje a došla jsem k fascinujícím závěrům: Za 17 měsíců přibral 9 kilo, jeho váha tak vzrostla trojnásobně. Téměř zdvojnásobil svou výšku,vyrostl asi o 40 centimetrů! Za svůj dosavadní život vyměnil už osm velikostí oblečení. Myslím, že je to docela slušné skóre.

Taky jsme počítali, kolik umí slov. Je jich včetně citoslovcí 88, zatímco v září jsme dali dohromady stěží 15 (i když jim většinou rozumíme hlavně my rodiče, jeho výslovnost je zatím nevalná).

Často se setkávám s názorem, že si mám dítě užít než začne být "moc chytré". Takhle to nevnímám. Možná jsem naivní, ale těším se, až s námi bude diskutovat, až se bude vyptávat a zajímat se o svět kolem sebe.

Jediná výhoda toho, že ještě není "moc chytrý" jsou Vánoce: letos je stále Kryštofovi jedno, co mu přistane pod stromečkem. Takže toho využijeme a koupíme mu to, co potřebuje, tedy oblečení a nový kočárek. Věci, které mu za rok zřejmě už úsměv na rtech nevykouzlí.