Sobota 2. března 2024, svátek má Anežka
130 let

Lidovky.cz

Magazín

V zahraničí je sabbatical běžná praxe, u nás na to nejsme zvyklí, říká o kreativní pauze choreograf Kuneš

Václav Kuneš foto: Ivan Kašša

Rozhovor
Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, choreograf, tanečník a známý porotce Stardance oznámil svou půlroční kreativní pauzu. Svým krokem veřejně otevřel témata, která jsou na české kulturní a speciálně divadelní scéně stále tabu. „Ti, kteří si sabbatical dopřáli, se vrátili v plné síle a znovu našli radost, kterou jim jejich práce přináší,“ říká v rozhovoru.
  5:00

Lidovky.cz: V tanečním prostředí se pohybujete již přes 30 let. Vystřídal jste české i zahraniční angažmá. Jak se teď cítíte po psychické i fyzické stránce?
Jednoduše vyčerpaný, prázdný. Snažím se najít si čas a na těch 30 let se podívat v klidu, v detailu. Optikou svých zkušenosti z ‚teď‘ nahlížet na to, co uplynulo.

Lidovky.cz: Jak dlouho se vlastně dá tančit na vrcholové úrovni? Jak se s věkem mění kariéra profesionálních tanečníků?
Rozumím, co tím máte na mysli, ale ‚vrcholová úroveň‘ je pojem spíše sportovní. Řekl bych, že úroveň tanečníka může ještě růst i daleko po čtyřicítce, máte-li k tomu ten správný projekt, téma. Hlavně taky jistou dávku upřímnosti a otevřenosti; přiznat si jednak co tělo ještě zvládne a také co chcete, aby si divák z představení odnesl, respektive proč by vůbec měl přijít. Z pozice choreografa i já samozřejmě rád pracuji s mladými tanečníky, kteří fyzicky zvládají neuvěřitelné věci. Ale i tam vždy hledáte něco navíc – osobnost třeba, protože to právě není sport a nejde jen o to kdo dál, kdo výš, kdo dřív.

Václav Kuneš

Lidovky.cz: Nedávno jste oznámil, že si berete půlroční kreativní pauzu. Co vás k ní vede?
Ona vyčerpanost. To není až tak kreativní pauza, je to vlastně sabbatical, termín z akademické sféry. Původ slova je z hebrejštiny a původní význam byl ‚po 7 letech nechat jedno pole ladem, aby zem znovu získala živiny‘. To přesně potřebuji, nabrat živiny, aby mohla být další úroda. V té (zahraniční) akademické sféře je to běžná praxe, tuším že celoroční placené volno. Nevím jak u nás. A v tanci u nás to je ještě samozřejmě jinak. Ale ten princip je stejný.

Lidovky.cz: Jak si takovou kreativní pauzu představit? Co budete dělat? A co si od ní slibujete?
Snažím se nedělat si žádné větší plány, nedávat si žádné velké závazky. Není dobré se potom stresovat že to či ono buď nezvládáte nebo se může stát, že objevíte něco jiného, pro vás v ten moment lepšího. Pro někoho to může znít moc esotericky…vždy jsem věřil své intuici, docela jsem na ní spoléhal. Ať už v praktických každodenních záležitostech, ve svém soukromí nebo v tvůrčím procesu, plánování a tak podobně. To se postupem času jakoby vypařilo. Vím, že to tam někde je, jen to chce teď čas to znovu najít.

Lidovky.cz: Inspiroval vás k tomuto kroku někdo?
Z mého působení v Holandsku si dobře pamatuji, že si takové volno brali například i jevištní technici nebo lidi z managementu. Nutno podotknout, že to nikdy nebylo jen tak z rozmaru, vždy k tomu měli velmi vážné důvody zdravotní nebo psychické. Znám ty lidi, vím jak o tom mluvili poté, co se vrátili, jak byli resetovaní, jak se znovu a v plné síle vraceli zpět na své pozice, s jakou radostí z toho, co opět dělají.

Lidovky.cz: Máte tipy jak předejít vyhoření a „nezbláznit“ se z něj?
To teď ještě nevím. To chce čas. Samozřejmě rámcově se dá mluvit o umění vybalancovat si pracovní a soukromé aktivity…to se ale lehce řekne, to zná každý. Kdybych ty tipy věděl, tak bych se tomu snad vyhnul. I když ani to není jisté, člověk má neustále pocit že to přeci musí zvládat, když to zvládají ostatní a tak se ta spirála zmenšuje a zmenšuje.

Choreograf a tanečník Václav Kuneš

Lidovky.cz: Pracujete jako umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, nebojíte se, že vaše pauza ovlivní celý soubor?
Nebojím, dokázali jsme to společně naplánovat tak, aby to celé jelo dál. Práce bude stejně hodně jako před tím, premiéry teď tvoří talentovaná kolegyně Sylva Šafková. Já jsem jednou měsíčně ve spojení s naší ředitelkou a takovou lehkou formou se bavíme o plánech do budoucna. Občas se zajdu podívat na představení, to mi v tomhle kontextu dělá dobře.

Lidovky.cz: Vnímáte tlak kulturní situace a politiky na kreativní průmysl? Jak se projevuje?
Osobně jsem byl těch posledních cca 18 měsíců tak zakuklený v té své bublině, že nevím. Některé věci z oblasti kulturní politiky se ale bohužel ani po Covidu vůbec nemění, což může být prostě totálně demotivující. Myslím že jako sektor jsme dokázali reagovat a nacházet spoustu nových možností. Zároveň jsme si tedy uvědomili, na základě čerstvě nabitých poznatků, co by se dalo, mělo, mohlo změnit. Pokud se změnila hra, musí se tedy pozměnit i pravidla hry, aby to celé mělo smysl. A já si myslím, že hra se změnila. Kultura 2.0.