Náš sňatek s neandertálci

Pořádná kost je ve vědeckých kruzích stejně dobrý argument jako v době našich prapředků. Platí i na moderní metody vědeckého zkoumání, jako je genetika. Podle rozborů DNA se totiž lidé se svými neandertálskými příbuznými nekřížili.

Ale kosterní nálezy občas nasvědčují o opaku. Nejnovější důkazy o mesalianci Homo sapiens a neandertálce oznámil v časopise PNAS Andrei Soficaru ze Střediska antropologických výzkumů v Bukurešti s rumunským a americkým kolegou, jímž byl Erik Trinkaus z Washingtonovy univerzity v St. Louis, který často spolupracuje i s českými paleoantropology.

Vědci prozkoumali čtyři lidské kosti z Pestera Muierii (Stařenina jeskyně). Toto místo leží v krasu u vesnice Baia de Fier v okrese Gorj na jižním okraji Transylvánských Alp v Rumunsku. Kosti se našly již roku 1952, avšak kvůli nejasnostem s datováním a značné podobnosti s mozkovnou a tvářovou částí lebky moderních lidí nebyly jednoznačně zařazeny. Vědci je dlouho víceméně ignorovali.

Vrátili se k nim novým rádiouhlíkovým datováním tří ze čtyř nalezených úlomků, provedeným v roce 2001, které jejich stáčí určilo na přibližně 35 tisíc let. Čtyři nálezy z jeskyně (část spodní čelisti, kosti holenní a lopatky a téměř úplná lebka) patří asi jedinému člověku, kterého vědci podle místa nálezu označují jako Muierii 1.

Patrně se jedná o ženu. Jejím doprovodem jsou čísla 2 a 3, ze kterých se ovšem „zbylo“ příliš málo, než aby se je podařilo přesně určit. (z „Dvojky“ se našla jen spánková kost, z „Trojky“ kost lýtková).

Soficaru s kolegy se nedávno k nálezu vrátil a podrobil je další analýze. Potvrdil jejich stáří, pro které svědčí i typ na místě nalezených nástrojů. Patřily k takzvané aurignacienské industrii, charakteristické pro první Homo sapiens v Evropě.

Badatelé pak důkladně srovnali podrobnosti kostí z Pestera Muierii s neandertálci, časnými moderními lidmi z Afriky a evropskými moderními lidmi z dob před 25 až 30 tisíci let a více než 33 tisíci let. Věkově mohlo jít o předky, současníky a potomky obyvatel Pestera Muierii.

Dospěli k závěru, že v případě „Jedničky“ a dalších z Muierii jde anatomicky v zásadě o moderního člověka. Zkoumané kosti se tak řadí k prvním evropským Homo sapiens, jejichž pozůstatky se našly i v dalších rumunských jeskyních Pestera cu Oase a Pestera Cioclovina, v Mladečské jeskyni na Moravě a v západní Evropě.

Ale tito lidé mají něco navíc: nesou výrazné neandertálské znaky. To není u nejstarších pozůstatků Homo sapiens neobvyklé, výskyt anatomických archaismů je poměrně běžný. Ovšem u obyvatel Pestera Muierii zacházejí nezvykle daleko: v přední i zadní části lebky i na ostatní kostře.

Pozoruhodné například je, že nalezená lopatka naznačuje omezenou schopnost vrhat oštěpy či jiné projektily. Lov byl tedy pro neandertálce i „míšence“ riskantnější než pro Homo sapiens.

To vše doplňuje dřívější konstatování, že anatomie prvních lidí v Evropě představuje jakousi mozaiku, složenou z nových, „sapientních“ znaků a z rysů archaických, jaké měli neandertálci, ale i společní předkové obou těchto lidských druhů.

Nález také podporuje názor, že se lidé nejspíš dlouhodobě mísili se svými neandertálskými sousedy. Zřejmě nešlo o dokonalé nahrazení starší populace nově příchozími. Třeba to analýzy DNA nepotvrzují.