Pochybná očitá svědectví

„Garantuji vám, že ten jen tak z vězení nevyleze.“ Scéna notoricky známá z mnoha detektivek se dnes a denně odehrává v mnoha policejních vyšetřovnách na celém světě. Identifikaci pachatele očitým svědkem zločinu přikládají soudy značnou váhu.

 Případy z poslední doby však ukazují, že v některých případech poslalo takové svědectví za mříže nevinného. Dvaadvacetiletého Jerryho Millera odsoudil chicagský soud v roce 1981 za únos, znásilnění a loupež k pětačtyřicetiletému žaláři. V březnu 2007 odborníci provedli genetické testy vzorků spermatu pachatele a jejich výsledky mimo jakoukoli pochybnost vyloučily Millera z okruhu podezřelých. Stal se „jubilejním“ dvoustým vězněm osvobozeným ve Spojených státech na základě výsledků testů DNA.

 Více než tři čtvrtiny takto osvobozených lidí byly při vyšetřování zločinu „spolehlivě identifikovány“ svědky či oběťmi. I to potvrzuje fakt, na který už delší dobu upozorňují přední světoví psychologové. Klasické identifikace zločinců mají k dokonalosti daleko.

 Jedna z významných slabin tkví v tom, že spolu se svědkem či obětí je identifikaci přítomen i vyšetřovatel, který zná totožnost podezřelého. Je prakticky nemožné, aby tuto znalost dokonale utajil. Mimoděk svědkovi naznačuje, na koho má ukázat. Nechtěně to dává najevo mimikou, pohyby těla, tónem hlasu a dalšími podvědomými reakcemi. Svědek si ani neuvědomuje, nakolik bylo jeho rozhodnutí ovlivněno „skrytými signály“ vyšetřovatele.

 Lékaři tento fenomén dobře znají. Při testování léků není jedno, jestli sestra podávající dobrovolníkovi injekci ví, zda ampulka obsahuje účinný lék, nebo placebo. Dobrovolník to z chování sestry vycítí a jeho reakci to významně poznamená. Při zkouškách léků proto ani lékař či sestra netuší, co jednotliví lidé užívají.

 Psychologové doporučují, aby identifikace potenciálních pachatelů trestných činů probíhala podobně. Dohlížející policista by neměl vědět, která z představovaných osob je ze spáchání trestného činu podezřelá.  Další celkem jednoduché opatření, které zobjektivní identifikaci zločinců, spočívá v upozornění svědka či oběti na to, že pachatel nemusí být mezi osobami za jednosměrným zrcadlem. To ze svědka snímá pocit, že musí za každou cenu někoho vybrat.
 Svědek či oběť by také neměli vidět všechny osoby najednou, ale postupně. Svědek by měl označit pachatele, jakmile ho uvidí, a nikoli až na konci identifikace, kdy už spatřil všechny osoby. To nutí svědka porovnávat vzpomínky s konkrétní osobou. Klesá tím riziko, že nevybere toho, koho si pamatuje, ale toho, kdo mu z nabízených osob přijde nejpravděpodobnější. Postupnou identifikaci proto považují psychologové za podstatně hodnověrnější.

Nespolehlivý test spolehlivosti
Nikdo nepochybuje o tom, že svědci či oběti dokážou při identifikaci vybrat z několika lidí podezřelého. Problém je v tom, že podezřelý nemusí být skutečným pachatelem. V USA už proto některé státy reformovaly systém v souladu s nejnovějšími poznatky z psychologie.

 Některé státy se ale reformě vzpírají. Patří k nim i stát Illinois, který má jeden z nejvyšších počtů odsouzených pachatelů dodatečně osvobozených na základě analýz DNA. Zatím jich bylo osmadvacet. Tváří v tvář této alarmující skutečnosti vyhlásil stát Illinois v roce 2000 moratorium na trest smrti. Obnoven má být až ve chvíli, kdy se podaří odhalit příčinu tak vysokého počtu nevinně odsouzených a provést nápravu.

 Zatím k tomu nedošlo. Illinoiská policie však tvrdí, že systém identifikace k omylům nepřispívá. V roce 2003 otestoval illinoiský tým vyšetřovatelů vedený právničkou Sheri Mecklenburgovou nově navrhovaný způsob, jak určit pachatele, a došel k závěru, že je nespolehlivý. Vycházeli z toho, že při identifikacích prováděných podle nového schématu svědci častěji ukazovali na nevinné osoby, které jim byly představeny spolu s podezřelým.

Test illinoiské policie sklidil kritiku odborníků po celém světě. Psychologové poukazují především na to, že proběhl za zcela nestandardních podmínek.  „Kdyby mi některý z mých studentů přinesl stejný návrh na experiment, tak bych ho s tím vyhodil a řekl mu: Přijď, až to budeš mít pořádně připravené,“ říká britský psycholog Daniel Wright z University of Sussex v rozhovoru pro prestižní vědecký týdeník Nature.

Reforma klade na personál vyšší nároky
 To je důvod, proč nebyly výsledky illinoiského testu publikovány v žádném vědeckém časopise. Přesto už stačily napáchat velké škody. Mnohé americké státy pozastavily reformu identifikace pachatelů trestných činů. Nechuť ke změnám má celou řadu příčin.
 Jednou z nich jsou zvýšené nároky na personál. Vyšetřovatele, který je do případu zasvěcen, musí při identifikaci nahradit jiný policista, který podezřelého nezná. Je to pro něj práce navíc.

 Tradiční systém identifikace je také jednodušší organizačně. K tomu přistupují problémy psychologického rázu. Mnozí svědci nebo oběti se identifikace obávají a odmítají svědčit. Pokud je identifikaci přítomen vyšetřovatel, se kterým jsou svědci od začátku případu v kontaktu, bývá ochota ke spolupráci větší, než když je „jejich“ vyšetřovatel při identifikaci nahrazen zcela neznámým člověkem.
Policisté stojí před dilematem Stačilo však zorganizovat testy nového identifikačního systému mnohem lépe než Illinoiští a ukázalo se, že pravdu mají psychologové Zároveň se ale odhalilo jedno velké úskalí. Za snížení rizika nesprávné identifikace nevinného člověka budeme zřejmě platit cenu v podobě propuštění skutečných pachatelů.

 V novém systému jsou pachatelé identifikováni s vysokou jistotou. V případech, kdy by identifikace byla méně jistá, svědek pachatele neoznačí. Britští policisté získávali klasickým systémem identifikaci u dvou třetin podezřelých pachatelů. V novém systému svědci určí pachatele jen v pětatřiceti procentech případů.

 Policisté tak stojí před dilematem. Co je větší zlo, mylná identifikace nevinného člověka, anebo propuštění skutečného pachatele? Podle amerických odborníků může na tři zachráněné nevinné připadat jeden mylně propuštěný pachatel. Je to dost vzhledem k tomu, že odsouzený může dostat v USA i trest smrti? A nebo málo, když si uvědomíme, že novým systémem identifikace může bez úhony proklouznout třeba sériový vrah?