Psi sdílejí s člověkem mechanismy vzniku některých nádorových onemocnění. Američtí genetici Jaime Modiano z University of Minnesota a Matthew Breen z North Carolina State University o tom referují ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Chromosome Research.
V buňkách mnoha typů lidských nádorů dochází k typickým změnám v dědičné informaci. Jednotlivé „porce“ lidské DNA, tzv. chromozomy, si při dělení buněk nedopatřením vzájemně vymění kusy dědičné informace a neštěstí je hotovo. Buňky vybavené „popletenými“ chromozomy ztrácejí kontrolu nad svým životním během a jejich další dělení se může zvrhnout v nádorové bujení.
Například bílé krvinky propadlé určitému druhu leukemie bývají postiženy typickými „přesmyky“ v DNA na chromozomech.
Psi mají velmi podobnou dědičnou informaci jako člověk a mnozí trpí i obdobnými typy nádorů. Také u nich dochází k přesmykům DNA na chromozomech. Jejich srovnání s defekty na chromozomech lidských nádorových buněk ale komplikuje fakt, že člověk má svou dědičnou informaci uloženou na 46 chromozomech, zatímco u psů je jich o 32 víc.
Modiano a Breen vyvinuli techniky, které jim dovolily zjistit, které úseky dědičné informace se kombinují v chromozomech buněk psích nádorů. Prokázali, že některé typy leukemie nebo nádory mízních uzlin mají u psa i člověka stejné příčiny.
„Jsme přesvědčení, že podobné typy rakoviny u psů a lidí jsou důsledkem evoluce, která se od dob, kdy žil náš dávný společný předek, u obou druhů ubírala velmi podobnými cestami,“ říká Modiano.
Co se na psech naučíme...
Modiano a Breen doufají, že jejich objev dovolí mnohem rychlejší pokrok v hledání příčin lidské rakoviny. Většina psích plemen byla vyšlechtěna relativně nedávno a na jejich vzniku se podílelo velmi málo zvířat. Psi moderních plemen jsou proto z genetického hlediska mnohem méně „pestří“ než lidé. To s sebou nese i zvýšené riziko vzniku některých poruch a chorob včetně sklonů k určitým typům rakoviny.
Odlišnosti DNA, které jsou zodpovědné za nádorové bujení jak u psů, tak i u lidí, se v „jednobarevné“ psí dědičné informaci hledají podstatně snáze. Po vytipovaných genetických změnách odhalených u psů pak budou genetici pátrat i u lidských obětí rakoviny.
|
Nádory se předávají také při sexu Více než 130 let je znám nakažlivý psí nádor pohlavních orgánů. Nádorové buňky se na zdravá zvířata dostanou při páření. Tento zvláštní typ nádoru je typický změnami v uspořádání porcí dědičné informace čili chromozomů. Zdravé psí buňky obsahují dědičnou informaci rozdělenou do 78 porcí. Buňky pohlavně přenosného nádoru vlastní 57 až 64 chromozomů a ty mají navíc pozměněné vnitřní uspořádání. Choroba postihuje především psy v tropech a subtropech. Byl popsán i přenos nádorů ze psa na lišku nebo kojota. U mnoha psů je růst nádoru potlačen silnou odpovědí imunitní obrany. Pokud imunitní obrana selže, lze pohlavně přenosnou psí rakovinu úspěšně léčit chemoterapií. U člověka podobný typ nádorového onemocnění popsán nebyl. V přírodě byl pozorován u australských vačnatců ďáblů medvědovitých, u kterých postihuje především hlavu a přenáší se pokousáním při vzájemných potyčkách. Zatímco psy jejich nakažlivá rakovina nijak zvlášť neohrožuje, ďáblové medvědovití v současné době na nákazu nádorem masově hynou. Nádor jim znetvoří tlamu a zvířata obvykle umírají hladem, protože nemohou přijímat potravu. |
