Těžce nemocný člověk má strach z toho, co jej čeká. Vyhlídky na neodvratný konec nahánějí hrůzu, vyvolávají deprese. Duševními depresemi trpí například dvě třetiny žen, u nichž byla diagnostikována rakovina prsu. Vědci zjistili, že deprese u nádorových onemocnění není zdaleka jen otázkou psychické odolnosti. Masa rakovinných buněk produkuje látky, které tvrdě zasahují do práce mozku a zvyšují náchylnost pacientů k depresím.
Na psychický stav lidí trpících rakovinou působí celá řada nepříznivých faktorů. Vedle strachu a nejistoty jsou to i následky léčby. Razantní účinek chemoterapie spouští v těle zánětlivé procesy. Ty vedou ke změnám v nervových buňkách mozku a v konečném důsledku mohou vyvolat deprese, pocity odcizení a další duševní poruchy.
Oddělit přirozený strach od následků léčby a případného biochemického působení samotného nádoru je prakticky nemožné.
Potkaní neplavci a odpírači cukrů
Američtí vědci vedení Brianem Prendergastem z University of Chicago se pokusili odhalit efekt nádorových buněk na mozek pokusem na laboratorních potkanech. Zvířata trpící nádorovým onemocněním nepociťují strach z budoucnosti, a pokud se u nich projeví útlum, pokles motivace a další příznaky deprese, jedná se z valné části o přímý vliv nádoru.
Prendergast a jeho spolupracovníci vyvolali u samic potkana nádor mléčné žlázy a pak nemocná zvířata podrobili sérii testů. Nechávali je například v nádrži s vodou a sledovali, kolik času tráví potkani pasivním vznášením ve vodě a jak dlouho cíleně plavou. Ztráta chuti porvat se s vodním živlem je jedním z projevů deprese. Zdraví potkani věnují plavání asi polovinu času stráveného ve vodě. Samice s nádorem ovšem bojují podstatně méně srdnatě. Až 80 procent času jsou pasivní.
Podobně si vedli nemocní potkani i v dalších testech. Konzumovali mnohem méně cukru, i když se touto pochoutkou mohli nacpat zcela podle libosti. Potkani trpící nádorovým onemocněním si také mnohem častěji zahrabávali své oblíbené hračky do podestýlky. Vědci to považují za projev strachu. Zvíře si schovává hračky z obavy, že mu je někdo sebere.
Proti nádorům i dobré náladě
Vědci pátrali po látkách, kterými nádor promlouvá do práce mozku. Ukázalo se, že jsou to cytokiny vznikající při boji imunitního systému s rakovinnými buňkami. Potkani s nádorem měli zvýšené hladiny cytokinů nejen v místě nádoru, ale i v krvi, a dokonce i v mozku. Zvýšení hladin cytokinů bylo zvláště patrné v části mozku zvané hipokampus, která je klíčovou součástí systému vytváření emocí.
Zvířata s nádorem měla zároveň potlačenou stresovou reakci organismu. Jejich organismus produkoval méně hormonů glukokortikoidů, jež jsou s to potlačit produkci cytokinů. Tím se efekt nádoru na mozek ještě zesiluje. Příčiny oslabené stresové reakce nejsou zatím výzkumníkům jasné.
Studie zveřejněná ve vědeckém časopise PNAS je pro vědce i lékaře překvapením. „Zatím se touto otázkou nikdo nezabýval,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americký psychofarmakolog Charles Cleeland. „Někteří pacienti trpí už před zahájením léčby nádorového onemocnění psychickými problémy, které lze ve světle výsledků pokusů na potkanech celkem logicky vysvětlit.“
Na psychický stav lidí trpících rakovinou působí celá řada nepříznivých faktorů. Vedle strachu a nejistoty jsou to i následky léčby. Razantní účinek chemoterapie spouští v těle zánětlivé procesy. Ty vedou ke změnám v nervových buňkách mozku a v konečném důsledku mohou vyvolat deprese, pocity odcizení a další duševní poruchy.
Zvířata s nádory si zahrabávala oblíbené hračky do podestýlky, aby je nikdo neukradl |
Oddělit přirozený strach od následků léčby a případného biochemického působení samotného nádoru je prakticky nemožné.
Potkaní neplavci a odpírači cukrů
Američtí vědci vedení Brianem Prendergastem z University of Chicago se pokusili odhalit efekt nádorových buněk na mozek pokusem na laboratorních potkanech. Zvířata trpící nádorovým onemocněním nepociťují strach z budoucnosti, a pokud se u nich projeví útlum, pokles motivace a další příznaky deprese, jedná se z valné části o přímý vliv nádoru.
Prendergast a jeho spolupracovníci vyvolali u samic potkana nádor mléčné žlázy a pak nemocná zvířata podrobili sérii testů. Nechávali je například v nádrži s vodou a sledovali, kolik času tráví potkani pasivním vznášením ve vodě a jak dlouho cíleně plavou. Ztráta chuti porvat se s vodním živlem je jedním z projevů deprese. Zdraví potkani věnují plavání asi polovinu času stráveného ve vodě. Samice s nádorem ovšem bojují podstatně méně srdnatě. Až 80 procent času jsou pasivní.
Podobně si vedli nemocní potkani i v dalších testech. Konzumovali mnohem méně cukru, i když se touto pochoutkou mohli nacpat zcela podle libosti. Potkani trpící nádorovým onemocněním si také mnohem častěji zahrabávali své oblíbené hračky do podestýlky. Vědci to považují za projev strachu. Zvíře si schovává hračky z obavy, že mu je někdo sebere.
Proti nádorům i dobré náladě
Vědci pátrali po látkách, kterými nádor promlouvá do práce mozku. Ukázalo se, že jsou to cytokiny vznikající při boji imunitního systému s rakovinnými buňkami. Potkani s nádorem měli zvýšené hladiny cytokinů nejen v místě nádoru, ale i v krvi, a dokonce i v mozku. Zvýšení hladin cytokinů bylo zvláště patrné v části mozku zvané hipokampus, která je klíčovou součástí systému vytváření emocí.
Zvířata s nádorem měla zároveň potlačenou stresovou reakci organismu. Jejich organismus produkoval méně hormonů glukokortikoidů, jež jsou s to potlačit produkci cytokinů. Tím se efekt nádoru na mozek ještě zesiluje. Příčiny oslabené stresové reakce nejsou zatím výzkumníkům jasné.
Studie zveřejněná ve vědeckém časopise PNAS je pro vědce i lékaře překvapením. „Zatím se touto otázkou nikdo nezabýval,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americký psychofarmakolog Charles Cleeland. „Někteří pacienti trpí už před zahájením léčby nádorového onemocnění psychickými problémy, které lze ve světle výsledků pokusů na potkanech celkem logicky vysvětlit.“
