| Dvojí centra pro morálku | |||
| Američtí vědci nechali 26 dobrovolníků rozhodovat o hypotetické humanitární pomoci sirotkům v Ugandě. Výzkumný tým postavil svá „pokusná morčata“ před nezáviděníhodnou volbu. Pomoc, kterou měli účastníci experimentu rozdělit, nestačila nasytit všechny obyvatele sirotčince. Museli se tedy rozhodnout: buď nasytí část dětí na delší dobu, nebo nasytí všechny, ale jenom na pár hodin. Při pokusu se měnil poměr mezi celkovým množstvím jídla a sirotků, a s tím se také měnily strategie účastníků (čím méně bylo jídla, tím spíše opominuli některé děti v zájmu ostatních). Během rozhodování vědci snímali dobrovolníkům aktivitu mozku, aby zjistili, jak se mysl vyrovnává s tímhle mravním dilematem. Přitom zjistili, že každý motiv má na starosti jiné mozkové centrum. Část mozku zpracovávající naše emoce, tzv. insula, byla silně aktivována, když dobrovolníci zvažovali nerovnoměrné rozdělení pomoci mezi jednotlivé hladovějící sirotky. Aktivita mozkového centra zvaného putamen se zvyšovala, když dobrovolníci brali do úvahy přednostně celkový objem pomoci pro sirotčinec. Výsledky studie zveřejněné v časopise Science prokázaly dvě různé motivace morálního rozhodování a zároveň demonstrovaly, jak se na nich podílí lidský mozek. Výzkum ale neskončil jen publikací. Experimentátoři mezi sebou vybrali 2279 dolarů a peníze věnovali jednomu ugandskému sirotčinci. |
|||
Vlastní dědičná informace zapsaná do dvojité šroubovice písmeny genetického kódu přitom zůstává nezměněna. Szyf a jeho kolegové sledovali u obětí sebevražd míru obalení genů v části mozku zvané hipokampus. Ta je velice důležitá pro ukládání informací do paměti a pro celkovou náladu. Vědci zjistili, že sebevrazi mají geny v neuronech hipokampu utlumené.
Na menší výkon pracovaly například geny zodpovědné za syntézu nových bílkovinných molekul, což má na práci hipokampu drastický dopad. Zprávu o výsledcích výzkumu vědců z McGill University přinesl přední vědecký časopis PLoS ONE.
Moshe Szyf je přesvědčen, že v pozadí změněné aktivity genů nestojí sebevražda, ale fakt, že všichni zkoumaní sebevrazi byli v dětství zneužíváni. Lidé, kteří byli v dětství zneužívaní, mívají hipokampus průkazně zmenšený.
Při pokusech na laboratorních potkanech Szyf prokázal, že silný stres mění i aktivitu genů v mozku. Mláďata, o která se jejich matky odmítaly starat, měla silně utlumené geny v hipokampu. Svou teorii o příčinné souvislosti mezi aktivitou genů v hipokampu a zneužíváním chce Szyf podpořit analýzami mozků sebevrahů, kteří zneužíváni nebyli.
Pokud se spojitost mezi utlumením genů a zneužíváním potvrdí, otevírá se řada zcela nových možností. Kriminalisté by mohli využívat analýzy na „obalení“ DNA při vyšetřování zločinů. Testy nervové tkáně lze provést jen posmrtně.
Szyf však doufá, že bude možné prokázat změny v „obalení“ DNA zneužívaných dětí i ve vzorcích krve. To by výrazně zefektivnilo boj s tímto typem kriminální činnosti. Zkušenosti z pokusů na potkanech naznačují, že nevhodné „obalení“ DNA nepředstavuje nezvratnou změnu.
Funkce genů v mozku mláďat potkanů, o která se jejich matky pořádně nestaraly, se normalizovaly, pokud byla mláďata předána do opatrování pečlivým matkám. Změny v „obalení“ genů navozené stresem se podařilo „vymazat“ dokonce i podáváním některých léků.
„Snad se nám podaří vyvinout procedury - změny jídelníčku, sociální opatření, léčebné postupy -které by dokázaly u dětí vše zase napravit,“ vyjádřil Szyf naději v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist.
