Tuto prostinkou písničku si v onen okamžik prozpěvoval nejen sám vítězný kandidát, ale zdá se, že i třiasedmdesát procent obyvatel Ukrajiny, kteří jej volili.
Ukrajinští i zahraniční novináři zaplnili kyjevské kongresové a výstavní centrum Parkovyj a netrpělivě čekali na triumfální proslov nově zvoleného prezidenta. Zelenskyj zářil. A spolu s ním i ti, kdo jej na cestě k vítězství doprovázeli: Andrij Bohdan, Dmytro Razumkov, Kyrylo Tymošenko, Andrij Jermak, Oleksandr Danyljuk i Volodymyrova manželka Olena. Rozlétly se nad nimi konfety, sál duněl a členové štábu působili dojmem, že se každou chvíli roztančí.
SERGEJ RUDENKO: VOLODYMYR ZELENSKYJZelenského mládí, jeho působení v showbyznysu či seznámení se studentkou architektury a budoucí první dámou Olenou. Kniha vyjde 25. 7. v nakladatelství Kniha Zlín. |
„Dokázali jsme to společně…“ začal Zelenskyj projev svou typickou intonací. Nejdřív, jak se patří na herce při udělování Oscarů, poděkoval týmu, rodině, blízkým, manželce Oleně, a dokonce i dvěma uklízečkám Oksaně a Ljubě, které pracovaly v jeho štábu. Vzpomněl i symbolický 73. sektor na Olympijském stadionu, kde spolu se svým týmem natočil slavné video „Když stadion, tak stadion“.
Volodymyr ještě nevystoupil z role svého filmového hrdiny Vasyla Holoboroďka: snaží se vtipkovat, má uštěpačné poznámky na adresu Bezpečnostní služby Ukrajiny, která jej podle jeho slov po celou dobu udržovala v kondici, a dává najevo optimismus. Zdá se, že při loučení s uměleckou kariérou a vstupu na politickou scénu s podobným bouřlivým aplausem počítal. Určitě si zvykl, že jej má publikum rádo a že na něj volá „Bravo!“ a „Opakovat!“. Není divu.
Tleskaly mu velké koncertní sály v Moskvě, Kyjevě, Oděse, Jūrmale, Minsku a v dalších městech někdejšího Sovětského svazu, pro něž hvězda Volodymyra Zelenského zazářila v roce 1997 po vítězství v Masljakovově televizní humoristické soutěži Klub vtipných a pohotových. Právě tehdy na devatenáctiletého herce dopadla televizní sláva. Do svého prezidentství byl pro mnohé Ukrajince oblíbeným komikem. Přitom si tehdy večer 21. dubna 2019, kdy si užíval drtivé vítězství v prezidentských volbách, mohl jen těžko představit, že o nějakého půl roku později uslyší na svou adresu pokřiky „Hanba!“ a „Pryč se Zelím!“. A to nejen od voličů svého hlavního oponenta Petra Porošenka, ale i od válečných dobrovolníků, vojáků a politiků.
Několik měsíců po inauguraci začne propouštět ty, kdo jej k vítězství přivedli. První bude tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksandr Danyljuk, který se údajně na Zelenského naštval kvůli tomu, že se nestal premiérem. Druhým z týmu bude předseda prezidentské kanceláře Andrij Bohdan – ten, který vedle Zelenského stál při jeho prvních krocích do vysoké politiky. Dále o svou funkci přijde premiér Oleksij Hončaruk a generální prokurátor Ruslan Rjabošapka.
Zelenskyj odvolal šéfy tajné služby a prokuratury, část ukrajinských lidí prý pracuje pro Rusy |
Všichni tito lidé tvořili právě onoho kolektivního Zelenského, kterého země zvolila 21. dubna 2019. Protože až do finále prezidentské kampaně politik Zelenskyj neexistoval. Vůbec. Byl talentovaným komikem, manažerem televizní stanice Inter a studia Kvartal 95. Jako herec ztvárnil roli učitele Holoboroďka, který v seriálu stanul v čele státu. Jeho prezidentský obraz utvářeli ti, kdo stáli vedle něj.
Před třemi lety šestý ukrajinský prezident prohlásil: „Slibuji, že nikdy nikoho z vás nezklamu.“ Od té doby jsme Zelenského viděli v různých situacích. Jemu i jeho týmu vytýkali neprofesionalitu. Obviňovali je z účasti na korupci, z domýšlivosti, a dokonce i z vlastizrady. Ale potom, počínaje 24. únorem 2022, kdy Rusko spustilo rozsáhlý útok proti ukrajinskému státu, jsme objevili úplně jiného Zelenského. Člověka, který se neostýchal přijmout Putinovu výzvu a stanout na Ukrajině v čele lidového odporu proti ruské agresi. Prezidenta, jemuž se v tomto boji podařilo spojit své příznivce s oponenty, korupčníky s protikorupčníky, dospělé i děti, lidi různých národností i víry. Hlavu státu, které aplaudují v evropských parlamentech i v americkém Kongresu.
Každá epizoda ze života šestého prezidenta Ukrajiny obsažená v této knize je střípkem mozaiky, z nichž se skládá portrét Volodymyra Zelenského. Člověka, který bez politické zkušenosti a odpovídajících znalostí slíbil Ukrajincům změnit jejich stát. Člověka, jemuž svými hlasy dalo důvěru třináct a půl milionu voličů. V této knize nenajdete moralizování, předpojatost ani manipulace. Pouze čistá fakta. Chtěl jsem zkrátka vytvořit portrét šestého prezidenta Ukrajiny bez příkras. Nakolik se mi to podařilo, posuďte, vážení čtenáři, sami.
Vesmírný rok 1978
25. ledna 1978 se v Kryvém Rohu v rodině Oleksandra a Rymmy Zelenských narodil chlapec, kterému dali jméno Volodymyr. Město, v němž se tento kluk narodil, bylo jedním z největších na Ukrajině, i když nemělo status oblastního střediska. Vždycky však působilo velikým, mohutným a vlivným dojmem. Kryvyj Rih, roztažený skoro na sto kilometrů, byl považován za jedno z nejšpinavějších měst tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Základ jeho průmyslu tvořila těžba železné rudy a metalurgie.
Město horníků a metalurgů si žilo podle svých nepsaných zákonů, podle vlastních tradic a pravidel. Už v polovině šedesátých let dvacátého století se počet obyvatel přehoupl přes pět set tisíc, část z nich byli přistěhovalci z různých koutů země. Velké město potřebovalo značné lidské zdroje. A ty zase chléb a hry.
Zelenskyj nařídil osvobodit jižní pobřeží, ruské rakety zasáhly Charkov |
Město to skutečně nemělo jednoduché. V červnu 1963 přežilo takzvanou vzpouru v Socměstečku. Všechno začalo 16. června, kdy jel opilý voják Taranenko v tramvaji a u toho kouřil. Pasažéři jej napomenuli, ale on nereagoval. Ve voze jel i milicionář Pančenko, který chuligána oslovil. On sám byl rovněž podnapilý a rozhodl se, že vojáka zadrží, ten ovšem začal utíkat. Milicionářovi kolegové několikrát vystřelili. Jeden mladík a jedna mladá dívka utrpěli zranění, Taranenka zadrželi a zbili.
Události nabraly spád jako ve filmu – před tamním okrskem milice se sešel dav, který požadoval potrestání milicionářů. Všechno skončilo masovými nepokoji, bitkami a vzpourou proti úřadům, které musely k potlačení protestů použít vojsko a tanky, následkem čehož bylo zabito sedm osob, zraněno dvě stě lidí a na lavici obžalovaných zasedlo jednačtyřicet občanů, z nichž několik dostalo exemplární trest – deset let těžkého žaláře. Monstrproces se konal v kulturním domě Komunista. Tyto události nevzpomínám náhodou. Chci ukázat, že v Kryvém Rohu, městě, v němž se narodil a vyrůstal budoucí prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, jehož dědeček právě v oněch bouřlivých letech pracoval u milice, panovaly a stále panují složité poměry.
Mezitím Sovětský svaz v roce 1978 pokračoval v aktivním dobývání vesmíru. 10. ledna odstartovala z Bajkonuru kosmická loď Sojuz 27, pilotovaná Vladimirem Džanibekovem a Olegem Makarovem, a hned 2. března Sojuz 28 s Alexejem Gubarevem a Čechem Vladimírem Remkem. Následovaly Sojuz 29, Sojuz 30 a Sojuz 31. To všechno za jediný rok. SSSR se snažil ukázat, že se mu nemůže rovnat žádná světová mocnost. Snaha dohnat a předehnat kapitalisty se odehrávala na pozadí spíše skromného sovětského života, kde člověk považoval za štěstí, že si v obchodě obstaral ledničku, pračku nebo televizor na splátky, a sehnat jugoslávské boty bylo jako vyhrát jackpot. Země, která za ovládnutí vesmíru utrácela stovky milionů, nebyla schopna vybavit vesnické školy vytápěnými toaletami.
Roztržka s armádou? Zelenskyj si postěžoval na opatření u branců |
Na Ukrajině KGB potírala Ukrajinský helsinský výbor, který bojoval za lidská práva v SSSR. Mykola Rudenko a Levko Lukjanenko se dostali do vězení. Za mříže posadili i Myroslava Marynovyče, Mykolu Matusevyče a Petra Vinse. V republice se nadále přiostřovala cenzura. První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny Volodymyr Ščerbyckyj bojoval s disidenty a dělal všechno pro to, aby vyhověl Moskvě. Probíhá rusifikace stranického aparátu – právě za Ščerbyckého přechází veškerá mocenská věrchuška na ruštinu stejně jako sám lídr ukrajinských komunistů, který v práci jiný jazyk neužíval.
Rok 1978 bude zásadním i pro budoucího čtvrtého prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče. Přesně v tom roce totiž předseda Doněckého oblastního soudu Vitalij Bojko podá protest proti dvěma rozsudkům odsuzujícím Janukovyče za loupež a středně těžké ublížení na zdraví, kterých se měl dopustit v letech 1967 a 1970. Senát Doněckého oblastního soudu oba rozsudky skutečně zruší, jelikož v Janukovyčově jednání neshledá skutkovou podstatu trestných činů.
Kniha Sergeje Rudenka: Volodymyr Zelenskyj.
Roku 1978 tak vlastně odstartuje Janukovyčova kariéra. Později se stane členem Komunistické strany Sovětského svazu a začne postupovat po stranickém a společenském žebříčku, a to až do funkce prezidenta Ukrajiny. Podle jedné z verzí rozhodl o Janukovyčově osudu také sovětský vesmír, konkrétně dvojnásobný hrdina Sovětského svazu kosmonaut Heorhij Berehovyj. Mluvilo se dokonce o tom, že chybělo málo a Berehovyj se stal otcem Viktora Janukovyče.
Ať tak nebo onak, něčí silná ruka každopádně pomohla Janukovyčovi zrušit oba jeho rozsudky, což mu otevřelo cestu k moci. Uplyne dvaatřicet let a Viktor Janukovyč, rehabilitovaný v roce 1978, se sejde s Volodymyrem Zelenským, který se toho roku narodil. Dojde k tomu 10. července 2010.
Ten den bude jižní břeh Krymu doslova paralyzován – hosté pospíchají na státní chatu číslo jedenáct s názvem Hvězda ve Forosu na Janukovyčovy šedesátiny. Volodymyr Zelenskyj s Kvartalem 95 jsou mezi umělci, kteří mají pozvané hosty bavit. Pozdě večer se unavená skupina současného prezidenta vrací do hotelu Jalta, kde zároveň bydlí delegace ukrajinských novinářů (mezi nimi i autor těchto řádků), která přijela na pozvání někdejšího starosty Jalty Serhije Brajka.
Za čtyři roky Viktor Janukovyč uprchne do Ruska. Za dalších pět let se ten, kdo bavil Viktora Janukovyče a jeho hosty ve Forosu, stane šestým prezidentem Ukrajiny. Ale letopočtem, který oba spojuje, zůstává rok 1978. Jeden učiní první kroky ke své kariéře, druhý své první kroky po zemi. Naposledy se cesty Zelenského a Janukovyče protnou v březnu 2022, v době rusko-ukrajinské války. Viktor, kterého chtěl Putin nechat opět „kralovat“ v Kyjevě, veřejně osloví Volodymyra a poradí mu, aby se vzdal. „Chtěl bych se po prezidentsku a taky trochu po otcovsku obrátit na Volodymyra Zelenského…
Chápu, že máte mnoho ‚poradců‘, ale jste to vy osobně, kdo je povinen za jakoukoliv cenu zastavit krveprolití a dosáhnout mírové dohody. To od vás očekávají na Ukrajině, na Donbasu a v Rusku. Bude vám vděčný ukrajinský lid i vaši partneři na Západě,“ napíše Janukovyč. Tu výzvu bude Zelenskyj ignorovat a jeho mlčení bude tou nejvýmluvnější odpovědí. Stejně jako skutečnost, že v době, kdy země prožívala těžké časy, se Volodymyr na rozdíl od Janukovyče rozhodl zůstat ve své vlasti.
Rodina Kvartal 95
„Ne kmotrovství a kamarádům ve vládě!“ S tímto heslem šel Volodymyr Zelenskyj do prezidentských voleb roku 2019. Byl přesvědčen, že jeho hlavnímu oponentovi Petru Porošenkovi výrazně uškodilo delegování vládních pravomocí směrem ke svým příbuzným a blízkým.
Pátý prezident se obklopoval lidmi, jako byl například jeho kamarád z vojny Ihor Kononenko a někdejší obchodní partner Oleh Hladkovskyj, a to mu přišlo velmi draho. Se svými „milými přáteli“ se stal ve finále prezidentské kampaně velmi zranitelným – vyložil karty na stůl.
Zelenskyj se zapřísahal, že s jeho příchodem k moci žádní kmotři ani kamarádi stát řídit nebudou. Budou probíhat pouze transparentní výběrová řízení a bude se uplatňovat princip sociálního výtahu. U moci tak budou výhradně ti nejlepší a nejtalentovanější.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, litevský prezident Gitanas Nauseda, polský prezident Andrzej Duda, lotyšský prezident Egils Levits a estonský prezident Alar Karis na společném setkání v Kyjevě. (13. dubna 2022)
Ještě roku 2017 v pozici uměleckého vedoucího studia Kvartal 95 Zelenskyj velmi tvrdě oponoval Bezpečnostní službě Ukrajiny a těm, kdo zakazovali seriál Spříznění: „Jestli se někomu nelíbí výraz ‚spříznění‘ a je mu bližší slovo ‚kmotři‘, tak ať se nejdřív vypořádá s vlastním kmotrovstvím a teprve pak může bojovat s našimi Spřízněnými.“ Už v pozici kandidáta na prezidenta v dubnu 2019 sliboval Volodymyr Oleksandrovyč reportérům pořadu Schéma: „Nebojte se. Kmotrovství nebude!“ Ale svůj slib nesplnil.
Zelenskyj už měsíc po vítězství ve volbách jmenuje náměstkem a později šéfem Bezpečnostní služby Ukrajiny svého kamaráda z dětství a obchodního partnera Ivana Bakanova. Do Kanceláře prezidenta a do Nejvyšší rady budou delegováni představitelé tvůrčí dílny studia Kvartal 95 – šéfem prezidentské kanceláře se stane Andrij Jermak a jedním z vedoucích poslaneckého klubu Služebníka lidu Mykola Tyščenko. Zelenskyj zkrátka nedodrží svůj předvolební slib...
Redakčně kráceno.
