Na roztrhání jsou oba designéři z dua Vrtiška & Žák, letošní držitelé cen Czech Grand Design v kategoriích Designér roku i Absolutní vítěz. Na naše setkání v záplavě povinností zapomněli a ve čtyři odpoledne ještě nestihli poobědvat, přesto k rozhovoru svolí a ochotně pózují s růžovým plameňákem, jejichž houfy byly ozdobou předávání letošních cen CGD. Jsme v jejich karlínském studiu, velmi působivém místě, kde mezi počítači, šanony, poznámkami se zadanými úkoly a nasbíranými cenami vyniká sbírka historických štukových reliéfů. V tomto případě ale nejde o jen tak ledajakou okrasu. Vrtiška & Žák, kolegové a kamarádi Roman a Vladimír, vyprávějí o místě, kde dnes pracují, o stinných stránkách svého povolání i představě veřejnosti, že designéři dělají jen „čmaryky“.
Letos jste získali titul Designér roku na cenách Czech Grand Design a finanční obnos 70 tisíc korun spojený s oceněním jste věnovali na Ukrajinu. Byli jste domluvení, nebo vás to napadlo spontánně na pódiu?
Vrtiška: To vzniklo spontánně, přímo na pódiu. Nečekali jsme to, takže jsme s tím nijak nekalkulovali. Vladimír se na mě jen podíval a já na něj mrknul, protože jsem věděl, o co mu jde. To jsou momenty, které zažíváme denně. My říkáme, že už mezi sebou máme pupeční šňůru. Jsme spolu více než se svými manželkami, takže já načnu větu a Vladimír rozvine myšlenku za mě.
Proč jste se před třinácti lety rozhodli založit studio právě spolu?
Žák: Můžete mít spoustu kamarádů, ale ne každý je pro vás přirozená autorita. Náš vztah se začal formovat tak, že jsme si k sobě chodili pro radu.
