Hračky ho nelákají, protože chce dělat totéž, co dospělí. Hrát si s plyšáky maminku příliš často nevidí. Bohužel, s mopem ji vzhledem k jeho zálibě v rozlévání nápojů vidí téměř neustále. Pokaždé se mopu dožaduje tak dlouho, až mu ho musím půjčit a on pak mé uklízecí pohyby dokonale napodobuje. Kryštofova záliba ve světě dospělých jde ale ještě dál. Moc rád si obouvá tátovy boty (vejde se do nich, i když má na nohou ty svoje), šplhá se na počítač, ťuká do klávesnice a nasazuje si moje čelenky do vlasů.
Vzpomněla jsem si tak díky synkovi na svá školní léta a přednášky z psychologie o tom, že děti se napodobováním socializují a přejímají tak náš životní styl a naše zvyky – bohužel, až do nejmenších detailů. Na ty byste si měli dát obzvláštní pozor. Mohli byste skončit, jako jedna moje známá. Její tříletá holčička si kdysi oblíbila výraz "kopiči". Rodiče si marně lámali hlavu, o které kopiče jde. Svitlo jim, když vysledovali, že dcerka záhadné slovo používá pokaždé, když se jí něco nepovede nebo něco nedostane. Roztomilé kopiči byla ve skutečnosti zkomolená nadávka nejhrubšího zrna, kterou její jinak distingovaná maminka vypustila z úst jen jedenkrát v okamžiku krajního rozčílení.
Děti zkrátka nesmíme podceňovat. Jak už jsem se mnohokrát přesvědčila, můj Kryštof je mnohem mazanější, než by člověk soudil z jeho nevinné tvářičky. A už také vím, proč se říká, že děti jsou zrcadlem svých rodičů. Musíte být pořád ve střehu, abyste v tom zrcadle nespatřili něco ošklivého…
O autorceVeronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem. Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz |
