Sešly jsme se v jedné z brněnských kaváren, objednala jsem si cappuccino, Kateřina čaj. To jsem ještě nevěděla, že jí káva nevoní. Když se o tom při rozhovoru zmínila, ujistila mě, že má na mysli aroma umleté kávy, zvláště když je rozsypaná na kuchyňské lince.
Jedním z vašich posledních projektů je Mendelova tabulka národních zlozvyků. Už je hotová?
Ještě ne, i když hlavní sběr už je téměř za námi a zlozvyky třídíme. Vytváříme co nejpestřejší škálu od osobních zlozvyků přes profesní či lokální až po národní. Zjistila jsem například, když jsme si vyjeli celou databázi profesí, že nám ještě chybí zlozvyky finančních analytiků. Nemáme ani některé zlozvyky Čechů, kteří žijí v zahraničí a které ovlivňuje prostředí země, kde žijí.
Co mají zlozvyky společného s genetikou?
To zkoumáme. Nechtěla jsem zakladatele genetiky, od jehož narození loni uplynulo 200 let, představovat pouze standardním způsobem. Co všechno uměl a čím se zabýval. Nežil sice v anonymitě, ale tak známý jako Darwin rozhodně není. Napadlo mě vytvořit Národní sbírku zlozvyků a skrze ně zkoumat český národ.
Od několika vědců jsem dostala několik pobouřených dopisů, jeden mi dokonce napsal, že projekt je na žalobu, že lidi matu, budou si plést Mendela s Mendělejevem nebo si budou pamatovat hlavně to, že byl kuřák. Chtěla jsem naopak dostat Mendela do povědomí lidí, i když připouštím, že ten spojující most je hodně volný. Ale všude, kde jsem zlozvyky sbírala, jsem mluvila o Mendelovi a pak teprve vysvětlovala, proč projekt dělám a co by mělo být jeho výsledkem.
