V Paříži, zcela proti tehdejším pravidlům dobrého vkusu, poslal na molo dámu, jejíž nejchoulostivější místa zakryl jen čtyřmi malými kousky bavlněné látky pospojovanými šňůrkami. Před 60 lety se tak veřejnosti poprvé zatajil dech nad dvojdílnými plavkami, které se slavným atolem spojovala výbušnost, vyvolaný šok a hlavně jméno - bikiny.
Réard nebyl sám, koho napadlo vyrábět odvážné plavky. Už o tři týdny dříve připadl na podobnou myšlenku módní návrhář Jacques Heim, který svůj výtvor nazval Atom podle nepatrné velikosti úboru. Jenže jeho konkurent Louis Réard, původně strojní inženýr z Renaultu, zmenšil Heimův „nejmenší koupací oděv na světě“ na pověstné trojúhelníčky a triumfoval. Svůj model inzeroval jako „bikiny - menší než nejmenší plavky na světě“.
Mediální bombu Réard odpálil v luxusních pařížských lázních Molitor, kde titěrné plavky předvedla striptérka Micheline Bernardiniová. Žádnou profesionální modelku se totiž Réardovi nepodařilo přesvědčit, aby se ukázala spíše nahá než oblečená. Na první bikiny spotřeboval Réard látku o málo větší než formát papíru A4. „Pokud je neprovlečete snubním prstenem, nejsou to žádné bikiny,“ prohlašoval. Zvláště trojúhelník v oblasti hýždí byl i na dnešní poměry velmi skromný. Dráždící minimalistický styl prádélka přítomné novináře a veřejnost šokoval.
Při přehlídce v Molitoru Réard netušil, že vymyslel model, který je ve skutečnosti několik set let starý. V roce 1950 však archeologové objevili na římských mozaikách, jež pocházely ze 4. století našeho letopočtu, postavy dívek oblečených do dvou nevelkých kusů tkaniny. Dvoudílným plavkám holdovaly mnohem později i ženy první poloviny 20. století. Jejich plavecké úbory ovšem měly ke skutečným bikinám daleko - více zakrývaly, než odhalovaly. „Jedny plavky, dvoudílné“ si prý nechal v roce 1866 patentovat i český génius Jára Cimrman.
Odvážná Bardotka
Prodeje bikin zpočátku vázly, zvláště v Americe. Ještě v roce 1957 hlásal tamní časopis Mladá dívka: „Netřeba plýtvat slovy pro takzvané bikiny, protože je nemyslitelné, že by dívka s taktem a vkusem někdy oblékla takovou věc.“ Ze soutěže Miss World konané v roce 1951 v Británii byly bikiny vykázány, aby nezvýhodňovaly odvážné krásky před těmi stydlivějšími.
Ale i Španělsko, Itálie a Portugalsko nejprve dvojdílné plavky zakazovaly. Bikiny se prosadily až tehdy, když se v nich ve filmu A bůh stvořil ženu (1956) ukázala Brigitte Bardotová. Miniplavky proslavila i první bondgirl Ursula Andressová, když ve filmu Doktor No vystoupila z moře v bílých bikinách s nožem za opaskem.
Réard nebyl sám, koho napadlo vyrábět odvážné plavky. Už o tři týdny dříve připadl na podobnou myšlenku módní návrhář Jacques Heim, který svůj výtvor nazval Atom podle nepatrné velikosti úboru. Jenže jeho konkurent Louis Réard, původně strojní inženýr z Renaultu, zmenšil Heimův „nejmenší koupací oděv na světě“ na pověstné trojúhelníčky a triumfoval. Svůj model inzeroval jako „bikiny - menší než nejmenší plavky na světě“.
Mediální bombu Réard odpálil v luxusních pařížských lázních Molitor, kde titěrné plavky předvedla striptérka Micheline Bernardiniová. Žádnou profesionální modelku se totiž Réardovi nepodařilo přesvědčit, aby se ukázala spíše nahá než oblečená. Na první bikiny spotřeboval Réard látku o málo větší než formát papíru A4. „Pokud je neprovlečete snubním prstenem, nejsou to žádné bikiny,“ prohlašoval. Zvláště trojúhelník v oblasti hýždí byl i na dnešní poměry velmi skromný. Dráždící minimalistický styl prádélka přítomné novináře a veřejnost šokoval.
Při přehlídce v Molitoru Réard netušil, že vymyslel model, který je ve skutečnosti několik set let starý. V roce 1950 však archeologové objevili na římských mozaikách, jež pocházely ze 4. století našeho letopočtu, postavy dívek oblečených do dvou nevelkých kusů tkaniny. Dvoudílným plavkám holdovaly mnohem později i ženy první poloviny 20. století. Jejich plavecké úbory ovšem měly ke skutečným bikinám daleko - více zakrývaly, než odhalovaly. „Jedny plavky, dvoudílné“ si prý nechal v roce 1866 patentovat i český génius Jára Cimrman.
Odvážná Bardotka
Prodeje bikin zpočátku vázly, zvláště v Americe. Ještě v roce 1957 hlásal tamní časopis Mladá dívka: „Netřeba plýtvat slovy pro takzvané bikiny, protože je nemyslitelné, že by dívka s taktem a vkusem někdy oblékla takovou věc.“ Ze soutěže Miss World konané v roce 1951 v Británii byly bikiny vykázány, aby nezvýhodňovaly odvážné krásky před těmi stydlivějšími.
Ale i Španělsko, Itálie a Portugalsko nejprve dvojdílné plavky zakazovaly. Bikiny se prosadily až tehdy, když se v nich ve filmu A bůh stvořil ženu (1956) ukázala Brigitte Bardotová. Miniplavky proslavila i první bondgirl Ursula Andressová, když ve filmu Doktor No vystoupila z moře v bílých bikinách s nožem za opaskem.
