Zároveň se Sajako rozloučila s palácovým životem a šlechtickými tituly, kterých se musela kvůli sňatku zříci.
Neokázalý soukromý šintoistický svatební obřad šestatřicetileté Sajako a čtyřicetiletého Jošikiho Kurody, bývalého bankéře zaměstnaného nyní na radnici, se konal v elegantním hotelu Imperial v Tokiu. Snoubence oddal duchovní z historického chrámu Ise v přítomnosti císaře Akihita a císařovny Mičiko oblečených v západním stylu a dalších tří desítek nejbližších příbuzných a přátel.
Při půlhodinovém rituálu snoubenci usrkávali rýžové víno z kalíšků. Akihito svou účastí porušil tradici dodržovanou jeho otcem, předchozím císařem Hirohitem, který nešel na svatbu své nejmladší dcery Takako v roce 1960.
Na hostinu se princezna převlékla do jednoho z kimon své matky. I na hostině snoubenci upustili od ceremoniální odtažitosti a posadili se k jednomu stolu spolu s ostatními hosty. Pozváno bylo kolem 130 lidí. Jako předkrm byli humři s kaviárem, hlavní chod pak jehněčí připravené podle receptu francouzské kuchyně.
Láska začala na kurtu
Manželé se znají od dětství, příběh jejich lásky ale začal teprve před dvěma lety na tenisovém večírku pořádaném princezniným bratrem Fumihitem. Sajako vstoupila do svazku manželského jako poslední z potomků císaře Akihita.
Před ní to už učinil nejstarší syn princ Naruhito, čtyřiačtyřicetiletý následník trůnu, který se oženil v roce 1993 a z manželství s princeznou Masako má dceru. O tři roky ho předešel jeho o pět let mladší bratr Fumihito, který má z manželství s princeznou Kiko již dcery dvě.
V císařské rodině se už čtyři desítky let nenarodil žádný chlapec. To svého času vyvolalo debatu o případné změně zákona o následnictví trůnu, který se zatím dědí jen po mužské linii. Děti, které případně z manželství princezny Sajako a Jošikiho Kurody vzejdou, však nárok zdědit trůn každopádně mít nebudou. V Japonsku je svatba interpretována jako vhodný signál pro obyvatelstvo, jemuž hrozí vážná demografická krize v důsledku propadu porodnosti zaviněném mimo jiné stále delším odkládáním mateřství ve prospěch kariéry.
Sajako odešla ze svého zaměstnaní ornitoložky v institutu nedaleko Tokia, aby se zřejmě na čas věnovala svému manželovi. Pustila se do řidičských zkoušek, aby splynula s jeho vášní pro motorismus. Také začala oprašovat své kuchařské umění. Bydlet budou v pronajatém bytě. Manžel opouští byt, ve kterém žil, jako ostatně mnoho japonských starých mládenců, se svou ovdovělou matkou.
Sajako od státu dostala věno v hodnotě 1,3 milionu dolarů (32,5 milionu korun), aby její propad mezi řadové občany byl měkčí. Získává právo volit a musí začít platit daně.
