Dílo Kryptos nerozluští ani CIA

Celkem 865 chaoticky rozesetých písmen ale láká mnohem víc. Co znamenají a jaké poselství je ukryto „mezi řádky“, zůstává již dvě desítky let tajemstvím.

Když CIA v roce 1988 zahájila výstavbu nového křídla ve své centrále, hledala někoho, kdo by tento nově vzniklý vnitřní prostor oživil. Volba padla na washingtonského umělce Jamese Sanborna. Zadání přitom bylo jednoznačné. Mělo se jednat o venkovní instalaci, která by vyplnila vnitřní prostor mezi oběma křídly, a tím pádem zůstala skryta pohledům obyčejných smrtelníkům. Sochař se tím inspiroval a své dílo nazval řeckým slovem Kryptos, které v překladu doslova znamená „ukrytý“. Navíc do svého výtvoru zašifroval poselství.

Zbývá „jenom“ K4
Kódovaný nápis je natolik složitý, že si na něm vylámali zuby už mnozí analytici ze CIA. Tedy přesněji řečeno na poslední z jeho čtyř částí. Od instalace díla se totiž odborníkům postupně podařilo rozšifrovat první tři části. Posledních 97 znaků, které jsou známy jako K4, ale stále čeká na toho, kdo odhalí, co ukrývají. S každým dalším dnem jsou ale luštitelé stále zoufalejší a bezradnější.

Sám autor přitom dnes přiznává, že když na skulptuře začal pracovat, o kódování téměř nic nevěděl. Tehdy přijal jedinečnou nabídku Eda Scheidta, který byl šéfem kódovacího oddělení a právě se chystal odejít do penze.

Ještě před začátkem jejich spolupráce se ale Scheidt musel zavázat, že Sanbornovi neodhalí tajemství nejnovějších technik používaných při luštění kódů. „Přece jen jde o naše know-how,“ řekl Scheidt časopisu Wired. „Úkolem bylo zakódovat poselství tak, aby bylo rozluštitelné, ale aby to chvilku trvalo,“ dodal potměšile. Odhadoval prý ale, že celé poselství bude rozluštěno nejpozději do sedmi let.

Umělec byl na tom s představami o rozluštění podobně. „Chtěl jsem, aby se jednotlivé části luštily postupně. Myslel jsem si ale, že první tři části budou dešifrovány během několika týdnů, možná měsíců,“ vzpomíná nyní třiašedesátiletý Sanborn. Že to bude ale trvat tak dlouho, prostě nikdo nečekal.

Šifra mistra Sanborna
Scheidt svého nového žáka vyškolil v kryptografických technikách, které se používaly od 19. století až do druhé světové války. Výsledný kód nakonec vytvořil Sanborn sám - pospojoval několik technik dohromady. Scheidtovi ale nikdy neřekl, jakým způsobem to provedl.

O tajemný vzkaz se začali lidé hromadně zajímat po uvedení knihy Dana Browna Šifra mistra Leonarda (v originále Da Vinci Code). Sám spisovatel se řadí k tisícům dobrovolných luštitelů, kteří se snaží odhalit Sanbornovo poselství. Někteří dokonce tvrdí, že by se motiv Krypta mohl objevit v další očekávané Brownově knize.