Jenže zaměstnanec společnosti Texas Instruments si nemohl vybírat; jako nováček neměl na prázdniny nárok, a tak musel léto roku 1958 strávit v dallaských laboratořích svého chlebodárce.
Společnost se tehdy zabývala hledáním způsobu, jak zefektivnit výrobu složitých elektrických obvodů velmi malých rozměrů, a přitom zajistit jejich spolehlivé fungování. Jedinou možností se zdála být technologie takzvaných mikromodulů, tedy součástek náročným způsobem propojovaných v komplexní celky. Princip podobný dětským stavebnicím však neduhy svých předchůdců jen zmírňoval.
Nedbale přilepil germanium
V červenci 1958 dostal Kilby nápad, jak celou věc vyřešit. Výsledkem, který předvedl v polovině září, byla malá skleněná destička s nedbale přilepeným plátkem germania, na němž se nacházel jednoduchý oscilátor. Zařízení vypadalo i na tehdejší dobu dosti primitivně. Co ale bylo podstatné - fungovalo. Krátce poté přišel s podobným řešením Robert Noyce, jenž pracoval nezávisle na Kilbym u společnosti Fairchild Semiconductors. Noyce, pozdější spoluzakladatel procesorového gigantu Intel, tak bývá považován za spoluvynálezce integrovaného obvodu. Jeho malý obvod byl vyroben z levného křemíku, což byl důležitý předpoklad pozdější masové výroby.
Kalkulačka se vešla do kapsy
Zprvu vyvolávaly integrované obvody na poli techniky spíše pobavení než seriózní myšlenky na jejich využití. Proto musel Kilby sestrojit zařízení, jež by možnosti využití názorně ukázalo. Výsledkem byla kalkulačka, která se vešla do větší kapsy, místo aby zabírala podstatnou část pracovního stolu. Reakce zákazníků byla vstřícná a z opovrhovaného řešení se stal jeden ze základních pilířů moderní techniky.
V roce 2000 získal Jack Kilby Nobelovu cenu za fyziku. Pět let poté podlehl tento držitel šesti desítek patentů zákeřné chorobě.
Společnost se tehdy zabývala hledáním způsobu, jak zefektivnit výrobu složitých elektrických obvodů velmi malých rozměrů, a přitom zajistit jejich spolehlivé fungování. Jedinou možností se zdála být technologie takzvaných mikromodulů, tedy součástek náročným způsobem propojovaných v komplexní celky. Princip podobný dětským stavebnicím však neduhy svých předchůdců jen zmírňoval.
Nedbale přilepil germanium
V červenci 1958 dostal Kilby nápad, jak celou věc vyřešit. Výsledkem, který předvedl v polovině září, byla malá skleněná destička s nedbale přilepeným plátkem germania, na němž se nacházel jednoduchý oscilátor. Zařízení vypadalo i na tehdejší dobu dosti primitivně. Co ale bylo podstatné - fungovalo. Krátce poté přišel s podobným řešením Robert Noyce, jenž pracoval nezávisle na Kilbym u společnosti Fairchild Semiconductors. Noyce, pozdější spoluzakladatel procesorového gigantu Intel, tak bývá považován za spoluvynálezce integrovaného obvodu. Jeho malý obvod byl vyroben z levného křemíku, což byl důležitý předpoklad pozdější masové výroby.
Kalkulačka se vešla do kapsy
Zprvu vyvolávaly integrované obvody na poli techniky spíše pobavení než seriózní myšlenky na jejich využití. Proto musel Kilby sestrojit zařízení, jež by možnosti využití názorně ukázalo. Výsledkem byla kalkulačka, která se vešla do větší kapsy, místo aby zabírala podstatnou část pracovního stolu. Reakce zákazníků byla vstřícná a z opovrhovaného řešení se stal jeden ze základních pilířů moderní techniky.
V roce 2000 získal Jack Kilby Nobelovu cenu za fyziku. Pět let poté podlehl tento držitel šesti desítek patentů zákeřné chorobě.
