Kvůli projektu nechali při tanci nafilmovat 19 mužů ve věku od 18 do 35 let. Jejich pohyby byly poté přeneseny na bílou bezpohlavní postavu, aby při posuzování jejich výkonu nerozptylovala případná atraktivnost obličeje, výška, oblečení či společenské postavení. Sedmatřicet heterosexuálních žen mělo mezi postavami vybrat dobré a špatné tanečníky.
Podle reakcí žen autoři projektu z britské northumbrijské univerzity a z německé Göttingenské univerzity pak určili osm klíčových rysů, které dělí tanečníky na okouzlující a neohrabané. Jde o intenzitu pohybů krku, trupu, levého ramene a zápěstí, rozmanitost pohybů krku, trupu a levého zápěstí a rychlost pohybu pravého kolene.
"Je to první studie, která objektivně ukazuje, co odlišuje dobrého tanečníka od špatného," řekl psycholog Nick Neave, který se podílel na projektu, jehož výsledky byly zveřejněny v časopise Biology Letters.
Úplně nejdůležitější byly pro ženy pohyby krku a trupu, tedy jejich dynamické otáčení a ohýbání. Podle Neavea mohou zmíněné pohyby být signálem reprodukční kvality daného muže, ať už co se týče zdraví, vitality či síly.
Bude ještě ale zapotřebí rozšířit výzkum na jiné kultury, kde jsou představy o tanci rozdílné.
"Nyní víme, na kterou část těla se ženy dívají, když posuzují přitažlivost mužů při tanci. Pokud muž bude vědět, jaké jsou klíčové pohyby, může si je nacvičovat a zvýšit tak své šance u žen," dodal.
