Sympatická blondýnka oslaví 17. února dvaadvacáté narozeniny. V té době už bude zřejmě vědět, jestli její otec, na jehož volbu se chystá přijet osobně do Prahy, bude novým prezidentem České republiky, či nikoli. V současnosti končí Laura Svejnar bakalářská studia psychologie a marketingu na Michiganské univerzitě v Ann Arboru. Zde také vlastní její rodiče dům vzdálený pár minut autem od centra tohoto více než stotisícového městečka. Třetinu obyvatel v něm tvoří studenti.
Sama Laura s rodiči nebydlí. „Tady je obvyklé, že děti, které studují, nebydlí s rodiči, a to i když studují na škole, která je ve stejném městě. Je to tak praktičtější,“ podotýká. V prvním větším rozhovoru, který dává českým médiím volí raději angličtinu, byť česky umí poměrně dobře. Prý se v angličtině vyjadřuje s větší jistotou.
A hned v úvodu podotkne, že nechce odpovídat na otázky týkající se politických názorů a představ svého otce a že se nenechá zkoušet z české historie, kterou sice zná, ale nevidí důvod, proč by měla být zkoušená.
LN Proč studujete psychologii? Nelákala vás ekonomie jako vašeho otce?
Rozhodla jsem se dělat něco úplně jiného, nechtěla jsem jít v jeho šlépějích. Zvolila jsem psychologii, která mě moc baví.
LN Otec vás před ekonomií varoval?
Ne, vůbec. To je to, co mám na něm ráda. Vždycky říkal: dělej, co chceš dělat, nikdy mě nikam netlačil a vždy mě podporoval v tom, co jsem dělala.
LN A co váš bratr?
Ten tady také studoval, ale v současnosti je investičním bankéřem v New Yorku, takže alespoň on jde do jisté míry v otcových šlépějích.
LN Jak dlouho žijete v Ann Arboru?
Od roku 1997. Předtím jsme byli v Pittsburghu a také v České republice. Narodila jsem se v Ithace ve státě New York, ale žila jsem tam pouze několik měsíců.
LN Jak dlouho jste žila v České republice?
Chodila jsem tam do školky a potom do druhé třídy. Dva roky dohromady a každé prázdniny.
LN Změní se nějak váš život, pokud by byl váš otec zvolen?
Záleželo by to na tom, jestli bych se rozhodla přestěhovat do České republiky, nebo ne. V současnosti dodělávám bakaláře, takže teprve uvidím, co budu dělat dál.
LN Nepřemýšlíte, že se přestěhujete do České republiky?
O tom jsem přemýšlela už předtím. Nejenom o ČR. Studovala jsem jeden semestr v Madridu a mám Evropu strašně ráda. Více méně jsem přemýšlela o tom, že bych žila v Praze, ať už tam moji rodiče budou či nikoli. Záleží to na okolnostech, chci si zachovat nezávislost a nemusím být vždy tam, kde jsou moji rodiče.
LN Říkala jste, že jedna vaše část je spíš evropská a druhá americká. Jak se to projevuje?
Rozdíly se týkají třeba zvyků a chování. Něco, co můžu dělat v Čechách, nemohu dělat y Americe, a naopak. Přátelé si občas ze mě dělají legraci. Jde o drobnosti, jako je třeba pozdrav. Tady si potřásáme rukou, zatímco v Evropě je obvyklé políbení na tváře, což tady působí divně. Je zajímavé, kolik věcí, které přijdou mým přátelům tady divné, jsou pro mě normální.
LN Jak jste se dozvěděla, že váš otec bude kandidovat na prezidenta? Měli jste nějakou rodinnou radu? Nebo přišel a oznámil vám to?
Od počátku to s námi konzultoval, ptal se, co si o tom myslíme.
LN Hodnotili jste plusy a minusy?
Jistě. Bavili jsme se o různých věcech, o tom, jak se změní životní styl, pokud by byl zvolen, co by to znamenalo pro něho, pro matku, pro nás. Ale nejde jenom o plusy a minusy, je to něco, co on chce zkusit, takže je nutné se na to dívat i takto.
LN Viděla jste nějaké nevýhody, před kterými jste ho varovala?
Jenom jsem uvažovala o stresu, kterému bude vystaven. Být prezidentem je dosti náročné a samozřejmě, že musím přemýšlet o té zátěži, které by byl vystavován.
LN A co být „první dcerou“?
Definitivně minus (rozesměje se). Je to zvláštní, až surrealistická představa...
LN Jaký by byl váš otec prezident? Předpokládám, že řeknete, že dobrý, ale opravte mě, pokud se mýlím.
Určitě by byl dobrý. Je velice logický a charismatický. Má celou řadu pozitiv a je dobrý vůdce. Dívá se na věci jak z hlediska celku, tak zároveň se snaží soustředit na detaily, takže je velice zdatný při hledání řešení.
LN Váš otec zachovává kamennou tvář, snaží se nedávat najevo emoce. Je stejný i doma?
Ne. Dá se na něm poznat, co cítí, ale musíte ho znát. Já ho neznám jako kamennou tvář. Ale na druhou stranu, když by byl emotivní, tak za to bude také kritizován, ne?
LN Jak vypadá, když se rozzlobí?
Já jsem ho viděla rozzlobeného jen několikrát. Jistě, jsou věci, které ho naštvou, ale že by se rozčílil, to jenom několikrát. A vypadá při tom jako kdokoli jiný.
LN Když už se naštval, tak to bylo spíše kvůli rodinným záležitostem, nebo práci?
Co se týče práce, to moc nevím, protože on si práci domů nenosí. Ale když přemýšlím o tom, co ho dokáže rozčílit, tak je to nečestnost.
LN Třeba když jste přišla ze školy a něco zatajila, takže jste se nezachovala čestně?
To se nikdy nestalo.
LN To vypadá, jako že jste dokonalá?
(Začne se smát.) Ne, ale s bratrem jsme nijak zvlášť nezlobili. Táta je velice chápající, vždycky zvažuje důvody, proč se to, co se stalo, stalo. Snaží se na to dívat logicky a hodnotit to tak. A také jde o to, že rodiče nás na jednu stranu vychovávali přísně, ale na stranu druhou jsou oba velcí liberálové.
LN Jakou řečí se s otcem bavíte?
Mixujeme to. Spolu se snažíme česky mluvit, jak jen to jde. Jenom když jsme s mámou, tak samozřejmě mluvíme anglicky. Je to snazší, stejně jako když jsme s nějakými jinými lidmi. Někdy se bavíme anglicky a pak najednou přepneme do češtiny a naopak.
LN Snažil se s vámi často mluvit o České republice, a když ano, tak o čem?
Ano. Když jsem byla malá, četl mi české pohádky...
LN ...jaká je vaše oblíbená?
Teď nevím, nevzpomenu si na název. Ale připomínání si České republiky je časté. Tady v Ann Arboru je málo Čechů, ale ještě v Pittsburghu jich bylo hodně, často jsme mívali barbecue nebo společné večeře, hráli jsme na kytaru a zpívali české písničky. A totéž jsme dělali i v rámci rodiny.
LN A co vaše matka a čeština?
Učí se. Jde o to, že oba rodiče jsou velice zaměstnaní. Máma se stará o rodinu a zároveň má i profesionální život, což v případě ekonomie není nic jednoduchého. Ona mluví třemi dalšími jazyky, takže jsem přesvědčená, že se teď česky naučí. A pokud by byla první dáma, tak určitě.
LN Mnoha lidem v Česku by mohlo vadit, že manželka prezidenta nemluví česky... Ostatně tento přístup je podobný tlaku, aby se váš otec vzdal amerického občanství. Co si o tom myslíte?
Je nutné o tom přemýšlet z toho hlediska, že přišel do USA, kde našel domov, který jinde ztratil. Takže vzdát se občanství není tak snadné. Ale samozřejmě má velice silný vztah k České republice, vracel se do ní, jak jen to šlo. Vzdát se amerického občanství, to je něco, o čem musí přemýšlet i třeba z hlediska toho, co to pro něj bude znamenat, pokud by byl zvolen a jeho funkční období by skončilo. Myslím, že uvažuje i o tom, jak by to bylo, kdyby se chtěl do USA vracet, aby zde mohl učit, jak dlouho by trvalo, než by znovu dostal občanství, protože zvláště po 11. září je všechno složitější...
LN Jestli tomu rozumím dobře, tak otec by se vzdal občanství a pak by o něj znovu usiloval?
Nevím, jenom uvažuji o tom, co se všechno může stát. Určitě chce mít české občanství, ale co se týče amerického občanství, je všechno složitější.
LN Diskutovali jste o tom předtím, než oznámil, že se v případě zvolení vzdá amerického občanství?
Ano, bavili jsme se o tom, ale snažila jsem se od toho držet spíše zpátky. Hodně se o tom bavil s poradci a matkou a došli k závěru, že to bude asi nejlepší.
LN Občas se objevuje, že váš otec by neměl být prezident, protože nevíme, kdo stojí za ním. Jaké kruhy za ním stojí?
Nejsou za ním žádné zvláštní kruhy...
LN Není třeba svobodný zednář?
(Směje se.) Ne, to není, alespoň o tom nevím. Určitě se vždy snažil pracovat a hájit zájmy České republiky. V 90. letech přispíval nápady, jezdil do České republiky, jak často to jenom šlo, pracoval tam. Spoluzaložil CERGE, pracoval s Václavem Havlem. To není málo.
LN Myslíte, že bez ohledu na to, jestli bude prezidentem nebo nikoli, se váš otec nyní vydal na politickou dráhu?
Je to možné.
LN Takže i kdyby mu nevyšla prezidentská volba, zůstane v Česku a bude dělat politiku?
Je to možné. Není to tak, že by teď kandidoval a pak by zase zmizel. Ať už bude prezident nebo ne, bude se snažit nějak přispět České republice.
LN Bavíte se s matkou o tom, jak by jeho politická angažovanost změnila její život?
Matka učí, píše a dělá výzkum a o té případné změně se s tátou určitě hodně baví. Oni se spolu už hodně stěhovali a měnili prostředí. Myslím, že mají rádi objevování nových teritorií, zkoušení nových věcí. A o Praze už přemýšlela několikrát.
LN Co říkali vaši přátelé, když se dozvěděli, že váš otec kandiduje na prezidenta?
Řekla jsem to nejbližším kamarádům. Byli překvapení. Nechtěla jsem to ale říkat všem na potkání. Prostě nemůžu přijít a říct: Jsem Laura Svejnar a můj otec kandiduje na prezidenta. Pak se to ale objevilo v místních novinách a lidi, které ani neznám tak dobře, mě zastavovali a říkali: Viděl jsem tvého otce v novinách... Ví se o tom.
