Čechům vůbec nechybí víra v tradičního Boha. Tradiční Bůh je něco jako paní Colombová. Všichni o něm slyšeli, ale nikdo ho neviděl ani s ním nemluvil. Dokonce ani faráři ne. Spíš bych řekl, že Čechům, ale západnímu světu jako takovému, chybí víra v cokoli. Jakýsi duchovní přesah. Neříkám, že to nemůže být právě tradiční Bůh. Ale může to být láska k přírodě, ke zvířatům, když už ne ke člověku, čemuž se ani nedivím, mnohdy. Lidem chybí takové ty normální životní každodenní rituály, jako třeba připravit si, večer, konvičku kvalitního čaje a v klidu si ho vypít a u toho popřemýšlet, jak jde život, co zítra, jak šel dnešek a tak. A chybí koníčky. Koníček není turistika po horách. Tedy je, ale co v zimě, že ano. Krásně je to vidět třeba na soutěžících v AZ kvízu. Nepamatuji, kdy naposled tam někdo uvedl skutečného koníčka. Rodina? Děti? Vnoučata? To není koníček, to je samozřejmost, která nás, sice, může naplňovat, ale rozhodně to není něco, na co bychom mysleli i v práci. Nechávat si vyprac
Nechávat si vypracovávat horoskopy nebo chodit ke kartářce je vždy jasná známka toho, že člověku duchovně cosi schází. Normální člověk to považuje za hloupé.
"Češi se obrací..." - a mě se obracejí oči v sloup nad češtinou českých žurnalistů! Už je jednou naučte, někdo, že když je imperativ "obracej!" (nikoliv "obrac"), tak je správně "Češi se obracejí...". To nás naučili ještě na bolševickém gymnasiu v 50-tých letech, ale dnes nejsou lidé schopni se to naučit.