Jak za jednu noc vyhrát v pokeru 15 000 dolarů a nevytáhnout přitom paty z domu? Proč se stále víc lidí baví tím, co není tak docela zákonné ani vyloženě ilegální? Jak americká pornomagnátka s indickým programátorem přivedli na svět zlaté tele? On-line gambling aneb bavit se a pouštět žilou svému kontu ještě nikdy nešlo tak snadno a pohodlně
Když nedávno Karla v jeho voze kolem desáté hodiny večer v centru Prahy zastavili policisté, aby mu dali dýchnout do balonku, neubránil se úsměvu. „Ale pánové, je to nutné? Já před hodinou vstával.“ Pokud policisté doufali, že po jeho odpovědi najdou v krvi alespoň zbytkový alkohol po náročné celonoční pařbě z předchozího dne, museli být zklamáni.
Karel se jim nicméně s důvodem svého obráceného biorytmu nesvěřoval. Nebyl nejmenší důvod, aby policisté věděli, že je profesionální hráč pokeru, který většinu svých nocí tráví před obrazovkou laptopu při on-line turnajích o velmi slušné peníze. Těžko byste na něm jeho profesi poznali i na pohled. V kabátě, černých džínách a svetru Lacoste vypadá s nezbytným notebookem přes rameno jako majitel středně velké firmy, přitom podle svých slov „než začal hrát poker, hrál prostě něco jiného“.
Předešlou noc vyhrál v pokerovém turnaji asi 15 tisíc dolarů. (Každý ze startujících dá vstupní vklad, který je rozdělen na ceny pro vítěze, přičemž se hraje vyřazovacím způsobem. Karlovy nejoblíbenější turnaje jsou ty, v nichž hraje kolem dvou- až tří set lidí a vstupní vklad je plus minus 300 dolarů. Většinou stihne dva až tři za noc.)
Ty peníze nedaní a koneckonců ani nemůže. A tak se Karel za těch pár let, co se pokerem živí, naučil být opatrný. To, na čem vydělává, není v Čechách vyloženě nelegální, ale stejně jako ve většině zemí na severní polokouli ani tak docela legální. A stejně jako většina pololegálních věcí je to i nesmírně populární. Podle odhadů se letos na celém světě jen za internetový poker, nejrychleji rostoucí oblast on-line sázení, utratí 2,7 miliardy dolarů, což je desetkrát více než v roce 2002. Na PartyPokeru, jedné z populárních pokerových stránek, hraje denně přes sto tisíc lidí.
Někdy koncem 90. let přišel Randy Blumer, americký softwarový inženýr a nadšený hráč pokeru, na skvělý nápad - první internetovou hernu pokeru o skutečné peníze, která umí hráče spojit v reálném čase, vybrat od nich peníze a zpětně jim je zase v případě výhry vyplatit. Jeho stránka vznikla právě v době, kdy se v Americe stal poker zábavou mas.
Sportovní kanál ESPN začal vysílat pravidelné přenosy z finále World Series Of Poker v Las Vegas (neoficiální mistrovství světa v pokeru) a další televize se rychle přidávaly. Poker chtěli najednou hrát i lidé, kteří neměli čas nebo peníze na výlety do heren v Las Vegas, ale zato měli doma počítač připojený k internetu. Blumerova stránka planetpoker.com se stala okamžitým hitem, jenž byl zkopírován dalšími podnikavci.
Na rozdíl od jiných nápadů, které vznikly během období „velké dotcomové bubliny“ konce 90. let, měl tenhle nárok na přežití, a to z jednoduchého důvodu: byly v něm skutečné peníze. Během krátké doby vládám vyspělých zemí, zvyklým hazard přísně hlídat, vyrostlo pod rukama jedno prakticky neregulovatelné odvětví sázek a hazardních her.
Honza, pětatřicetiletý grafik v džínách, mikině a baseballové čepici, je jedním z kluků, kterých je v Česku spousta. Hraje fotbal, chodí do hospody, sází na nejrůznější sporty. Na rozdíl od Karla většinou nehraje poker, ale tipuje různé sportovní zápasy, a sázení ho neživí, jen baví.
Týdně prosází tisícovku nebo dvě, z nichž část dokáže vyhrát zpět. „Sázet přes internet je daleko pohodlnější. Můžu sázet do posledního okamžiku před začátkem. A nemusím nikam chodit.“ Většina jeho známých sází na sport u normálních bookmakerů, ale i oni postupně objevují internet. „Podívej se, to je jako s bankovním účtem vedeným přes počítač. Rozjíždí se to pomalu, ale jakmile máš počítač a jednou si na to zvykneš, není už pak v podstatě důvod nikam chodit.“
Stejně jako Karel ani on nesouhlasí s tím, aby bylo zveřejněno jeho jméno: „Já si nejsem úplně jistý, jestli to je legální, a nechci se dostat do zbytečných potíží.“ Pravda je taková, že sázet on-line u nás nelegální není, ale problém by Honza každopádně měl s berňákem, výhry by totiž měl danit...
Příběh Party Gamingu, dnes nejúspěšnější společnosti podnikající v on-line hazardu, je vším, jen ne typickým byznysem. Začíná u sítě „masážních salonů“, respektive nevěstinců, které po San Franciscu zřídil koncem 70. let jistý Richard Parasol. V 80. letech ho rozšířil o síť erotických telefonních linek a tuhle část byznysu svěřil své dceři Ruth, jíž v té době bylo jen málo přes dvacet a právě dokončila studium práv.
Parasolovou ale práce pro otce neuspokojovala a v roce 1994 si založila vlastní impérium, tvořené několika f i rmami provozujícími sex po telefonu. Byznys dosáhl takových rozměrů, že časopis Time označil tehdejšího společníka Parasolové Setha Warshavského „Billem Gatesem internetového porna“. Pak ale Parasolová jen těsně unikla trestu, když byla zažalována, že zákazníky podvodně nutila platit přemrštěné částky za telefonní porno, a změnila obor podnikání.
Vrhla se na internetový hazard. Její první projekt se jmenoval Starluck Casino a nabízel všechny kasinové hry. Poučená soudním procesem, Parasolová firmu usídlila v Karibiku, mimo účinnost amerických zákonů. Nicméně Starluck byl v podstatě neúspěšným projektem, software, na kterém stránka pracovala, byl totiž zoufale nespolehlivý. V roce 1998 ale potkala pětadvacetiletého indického programátora Anuraga Dikshita, který jí za dva roky napsal perfektní pokerový software. Světlo světa spatřila stránka PartyPoker.
Okolnosti jí přály, díky televizním přenosům z WSOP totiž začal v USA již zmiňovaný pokerový boom. PartyPoker jej ještě přiživil velmi agresivním marketingem a během necelého roku se stal na trhu naprostou jedničkou. Jen pro představu: denní „rake“ (poplatek za zprostředkování hry) na stránce PartyPoker je dnes 2 miliony dolarů.
V USA se PartyPoker pohyboval stále na tenkém ledě, takže po čase přestěhoval všechny své servery na Gibraltar a loni se jako první z on-line heren rozhodl vstoupit na burzu. Učinil tak nikoli v New Yorku, ale v Londýně. Velká Británie totiž jako první země v roce 2004 pružně upravila svůj Gambling Law tak, aby umožňoval provozovat on-line sázení a hry. V červnu 2005, krátce po úpisu akcií společnosti, vynesl úpis na burze Parasolové a jejím společníkům téměř miliardu dolarů. V okamžiku vstupu na burzu měla společnost hodnotu 10 miliard dolarů, což znamenalo na londýnské burze loňský rekord.
Softwarové očko
Karel tráví už několik let většinu času právě na PartyPokeru. Nabízí největší paletu her a díky množství hráčů z celého světa jede 24 hodin denně s prakticky neztenčenou intenzitou. Hrát tu můžete i proti nejlepším světovým profesionálům a přihlásit se můžete na nejprestižnější turnaje, které jsou přenášeny i televizními kanály. Zápisné na takové akce ovšem není žádná láce: přijde na desítky tisíc dolarů.
Jiné pokerové stránky nabízejí zase technologické výhody - například analyzéry, které vám umožní sledovat statistiku svojí hry či hry vybraných soupeřů. Milionovým byznysem se pak staly různé pololegální doplňky, jež vám mohou pomoci získat výhody nad ostatními hráči. Nejrozšířenější jsou tzv. pokerové trackery, které, v návaznosti na to, jaký software ta která stránka používá, umožňují hráči sledovat a analyzovat hru soupeře, ale třeba vidět i zahozené karty, jež soupeř nechtěl ukázat.
Pro Honzu je naproti tomu sázení po internetu celkem novinka, kterou ocenil teprve v okamžiku, kdy na náš trh před několika měsíci vtrhly prakticky najednou hned tři sázkové kanceláře. Bet And Win, Expect a SportingBet. Jejich marketingová strategie, založená na agresivní reklamě (společnosti dohromady téměř vykoupily veškeré fotbalové přenosy na Galaxii Sport, firma Bet And Win začala i se sponzoringem fotbalistů prvoligového Liberce) vyděsila ministra financí Bohuslava Sobotku natolik, že pronesl pár silných slov ve smyslu „budeme se na to muset podívat“.
Jenže jaksi není na co. Současná právní úprava podle mnohých právníků internetové sázení vyloženě nezakazuje. V Poslanecké sněmovně sice leží novela loterijního zákona, která mimo jiné předpokládá výslovný zákaz sázení po internetu, ale ta má teď před volbami dost nejasnou budoucnost.
A i kdyby úřady zákon měly, on-line sázkové kanceláře bude velmi těžké postihnout: třeba britská SportingBet, jež má na českém trhu největší úspěch, má sice stránky kompletně v češtině, ale její kanceláře, včetně telefonistky, mají adresu v Londýně. A to je i důvod, proč český on-line hazard ovládají výhradně firmy ze zahraničí. Ty totiž na rozdíl od tuzemských podnikatelů nemusí naše ministerstvo financí žádat o povolení.
Neznamená nástup internetového sázení konec klasických sázkových kanceláří, heren a kasin? Michal Hanák, hlavní bookmaker sázkové kanceláře Fortuna, prý obavy nemá: „My máme pořád výhodu osobního přístupu, peníze na ruku, kontakt s obsluhou, vlastní kursy - tedy věci, které online člověk prostě nemá.“ Internetové hráče varuje, že pokud dojde k nějakému problému, nevlastní žádný tiket, který by byl dokladem uzavření sázky.
„Soudit se s nimi můžete, ale možná tak někde na Gibraltaru.“ Fabrice Personeni, manažer pokerové herny Golden Prague v pražském Banco Casinu, dodává: „Lidi se naučí poker hrát na internetu a dříve nebo později si to přijdou vyzkoušet naživo. Pro nás je internet spíš přínosem.“
Počet českých hráčů pokeru stále roste. Pravidelné nedělní freerollové turnaje (nemusí se v nich platit zápisné) na SportingBetu, určené pouze pro Čechy a Slováky, hraje až 500 hráčů, přičemž se předpokládá, že v Čechách hrají pravidelně poker na některé ze stránek asi dva tisíce hráčů. To je mnohem víc než počet pravidelných hráčů „skutečného pokeru“ - už proto, že v Česku, respektive v Praze je jen pár pokerových heren a jádro jejich klientů tvoří cizinci.
A tak jediný, kdo na internetovém sázení tratí, je stát - například v USA kvůli daňovým únikům přijde stát podle Anthonyho Cabota, prokurátora z Las Vegas, o sedm miliard dolarů. Tamní úřady se tedy pokusily on-line herny odříznout od jejich zdroje: donutily velké společnosti vydávající kreditní karty zakázat možnost platit s nimi v on-line hernách a přijímat z nich peníze. Jenže herny odpověděly zavedením systému šeků a takzvaných e-wallets, které při platbě umožňují kreditní karty obejít.
Česká vláda také neuvidí z Honzových prosázených 8 tisíc měsíčně či z 15 tisíc dolarů, které vyhrál Karel během jedné únorové noci, ani korunu - veškeré daně si pro sebe díky promptní právní úpravě zajistila britská vláda, případně vlády daňových rájů typu Gibraltaru. Všechny evropské státy si teď lámou hlavu, co s tím, a někdy se dostávají do poněkud paradoxních situací.
Když v roce 2001 vyhrál Španěl Carlos Mortensen v Las Vegas hlavní turnaj World Series Of Poker a stal se neoficiálním mistrem světa, stala se z něj v jeho zemi celebrita a vláda byla nucena uvolnit do té doby velmi striktní regulaci pokeru, protože díky Mortensenovu vítězství se hra stala nesmírně populární. Šampion přitom v rozhovorech bez zábran vykládal, že se poker učil nejdříve v ilegálních hernách a později taktéž ilegálně na internetu.
A zatímco úřady tápou, on-line firmy nelení a vymýšlí nové způsoby, jak z hráčů vytáhnout peníze. Party Gaming nedávno oznámil, že pracuje na verzi PartyPokeru pro mobilní telefony, což znamená, že lidé budou moci hrát a sázet vždy a všude.
