Po dlouhá desetiletí byla autokina nejen příležitostí zhlédnout film, ale i společenskou událostí, cílem rodinných výletů či vyhledávaným místem pro milostná dostaveníčka. Na dlouhé letní večery před promítacím plátnem už často zbývají jen nostalgické vzpomínky. Poslední léta ovšem napovídají, že stesk Američanů po rodinné atmosféře autokin vede k jejich pozvolnému návratu.
Kouzlo autokin v době, kdy se filmy promítaly jen v biografech a televize ještě zdaleka nenabízela tolik zábavy, spočívalo v tom, že si každý přivezl s sebou kousek soukromí. Vítaly ho nejen zamilované páry, ale hlavně rodiče s malými dětmi, kteří tak nemuseli shánět hlídání nebo se strachovat, že jejich potomci budou ostatní diváky rušit. Řada autokin lákala k rodinným večerům i dalším programem – aby se děti nenudily, mohly jezdit na kolotočích, hrát minigolf nebo se bavit v malých zoo.
Popkultura tančících párků
Autokina se stala typickým prostředím americké popkultury, kdy auty posedlí Američané hledali, jak využít stále více volna. Ve zlatých časech padesátých a šedesátých let se do autokin, kterých bylo po Spojených státech na čtyři tisíce, zdaleka nejezdilo jen kvůli filmům. V těch větších, zavedenějších začínala některá představení například vystoupením slavných osobností nebo živými koncerty populárních kapel.
Pověstnými se staly i kreslené reklamy, které o přestávkách zvaly k návštěvě stánků s hamburgery, praženou kukuřicí nebo zmrzlinou. Dnes za tyto krátké filmy neváhají retro fanoušci utrácet na internetu desítky i stovky dolarů. Tancující párky v rohlíku například vstoupily do historie ve filmovém muzikálu Pomáda, kde se jedna ze slavných scén odehrává právě v autokině.
O tom, že šlo v případě autokin o skutečný pojem v americkém způsobu života, svědčí i skladba Drive In, kterou autokinům v roce 1964 věnovali The Beach Boys, jedna z nejslavnější skupin tehdejší Ameriky. Doba rozšiřování měst a zdražování pozemků spolu se zavedením letního času a nástupem barevné televize a videa přinesla úpadek autokin. Mnohá ustoupila nové výstavbě nebo se proměnila ve skladiště. Přesto ale autokina z americké kultury nevymizela.
Co dnešní Američany na autokinech tolik láká?
„V době, kdy zprávám dominují války, v nich lidé hledají útočiště,“ říká Jennifer Shererová, ředitelka firmy Drive-On-In, která poskytuje zázemí pro autokina. „Připomínají jednodušší časy. Jak se náš svět stává hektičtějším, autokina představují blahodárnou úlevu od toho všeho,“ dodala Shererová. Fenomén autokin zažívá ale i poněkud jiné obrození. Moderní velkoplošné obrazovky a výkonné videoprojektory umožňují, aby se v dočasná autokina změnila třeba parkoviště v centrech měst. Paradoxně tak autokinům vdechla nový život moderní technika, která je svého času vlivem televize a videa nasměrovala do historie.
Kouzlo autokin v době, kdy se filmy promítaly jen v biografech a televize ještě zdaleka nenabízela tolik zábavy, spočívalo v tom, že si každý přivezl s sebou kousek soukromí. Vítaly ho nejen zamilované páry, ale hlavně rodiče s malými dětmi, kteří tak nemuseli shánět hlídání nebo se strachovat, že jejich potomci budou ostatní diváky rušit. Řada autokin lákala k rodinným večerům i dalším programem – aby se děti nenudily, mohly jezdit na kolotočích, hrát minigolf nebo se bavit v malých zoo.
Popkultura tančících párků
Autokina se stala typickým prostředím americké popkultury, kdy auty posedlí Američané hledali, jak využít stále více volna. Ve zlatých časech padesátých a šedesátých let se do autokin, kterých bylo po Spojených státech na čtyři tisíce, zdaleka nejezdilo jen kvůli filmům. V těch větších, zavedenějších začínala některá představení například vystoupením slavných osobností nebo živými koncerty populárních kapel.
Pověstnými se staly i kreslené reklamy, které o přestávkách zvaly k návštěvě stánků s hamburgery, praženou kukuřicí nebo zmrzlinou. Dnes za tyto krátké filmy neváhají retro fanoušci utrácet na internetu desítky i stovky dolarů. Tancující párky v rohlíku například vstoupily do historie ve filmovém muzikálu Pomáda, kde se jedna ze slavných scén odehrává právě v autokině.
O tom, že šlo v případě autokin o skutečný pojem v americkém způsobu života, svědčí i skladba Drive In, kterou autokinům v roce 1964 věnovali The Beach Boys, jedna z nejslavnější skupin tehdejší Ameriky. Doba rozšiřování měst a zdražování pozemků spolu se zavedením letního času a nástupem barevné televize a videa přinesla úpadek autokin. Mnohá ustoupila nové výstavbě nebo se proměnila ve skladiště. Přesto ale autokina z americké kultury nevymizela.
Co dnešní Američany na autokinech tolik láká?
„V době, kdy zprávám dominují války, v nich lidé hledají útočiště,“ říká Jennifer Shererová, ředitelka firmy Drive-On-In, která poskytuje zázemí pro autokina. „Připomínají jednodušší časy. Jak se náš svět stává hektičtějším, autokina představují blahodárnou úlevu od toho všeho,“ dodala Shererová. Fenomén autokin zažívá ale i poněkud jiné obrození. Moderní velkoplošné obrazovky a výkonné videoprojektory umožňují, aby se v dočasná autokina změnila třeba parkoviště v centrech měst. Paradoxně tak autokinům vdechla nový život moderní technika, která je svého času vlivem televize a videa nasměrovala do historie.
