Vyhlídkové věže vždy bývaly symbolem lidské touhy stoupat výše a vidět dále. Tyto smělé stavby rovněž dokládají odvahu nových stavitelů a technické možnosti své doby. Odrážejí ovšem také estetické proměny, posuny či pokusy, s nimiž se nemusí každý ztotožnit.
Nejslavnější z rozhleden – Eiffelova věž – by o tom mohla vyprávět. Vždyť nechybělo mnoho, a dnes by se jí pyšnila Barcelona, kam byla nejprve zamýšlena. Radní katalánské metropole ale tuto „podivnou atrakci“ pro zdejší světovou výstavu v roce 1888 odmítli. V prohlášení zaznělo jasné zavržení: „Domníváme se, že kovová, tři sta metrů vysoká věž estetice Barcelony nevyhovuje. Projekt je příliš nákladný, a ještě navíc nevkusný.“