Paříž osvobodili jen bílí

To jsou známá fakta. Dosud neznámé však bylo, že Leclerkova divize byla pro osvobození Paříže vybrána už o pět měsíců dříve. Zčásti proto, že byla francouzská, ale především kvůli tomu, že většina Leclerkových vojáků byli běloši. Tvrdí to historik Olivier Wieviorka z pařížského Ústavu pro soudobé dějiny ve své nové knize Histoire du Débarquement en Normandie (Historie vylodění v Normandii). V ní popisuje nejen slavný den D, ale i události, které následovaly.

25. 8. 1944: první den svobody

Po vypuknutí pařížského povstání dal Adolf Hitler vojenskému veliteli Paříže generálovi Dietrichu von Choltitzovi rozkaz město bránit za každou cenu a případně je srovnat se zemí. Generál přesvědčený o nesmyslnosti takového činu jej neuposlechl a po šesti dnech bojů mezi povstalci a německou posádkou, poté co do města vstoupila francouzská 2. obrněná divize generála Philippa Leclerka, podepsal kapitulaci. Paříž tak unikla osudu spálené Varšavy.

Britští a američtí generálové trvali na počátku roku 1944 na tom, aby francouzské koloniální jednotky vůbec nebyly zapojeny do osvobozování Paříže. Arabští vojáci přitom tvořili značnou část armády, která Francii osvobozovala od nacismu. Pod francouzskou vlajkou padlo za druhé světové války na 130 000 koloniálních vojáků. Jejich téměř zapomenuté osudy shodou okolností vypráví také alžírský film Les Indigenes (Domorodci), který je nyní nominovaný v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film na Oscara.

Wieviorkova kniha ukazuje vylodění v Normandii a následující události ve světle skutečností nově objevených v amerických a britských archivech. Na počátku roku 1944 byla Leclerkova obrněná divize v Maroku a z celé francouzské armády právě ona byla vybrána pro klíčovou roli v osvobozování Paříže. Důvody tohoto rozhodnutí Spojenců osvětlují materiály, které profesor Wieviorka nalezl ve washingtonském národním archivu.

Koloniální armáda
V doporučení generála Waltera BedellSmithe určeném generálu Eisenhowerovi se píše: „Bylo by velmi vhodné, aby (francouzská) divize byla složená z výhradně bílých vojáků. To ukazuje na druhou obrněnou divizi, z níž domorodci tvoří jen čtvrtinu, a je tak jedinou francouzskou divizí, která se dá sestavit ze samých bělochů.“

Všechny ostatní jednotky francouzské armády byly v té době ze dvou třetin složené z vojáků původem z Afriky. Ti bojovali v Itálii a jižní Francii v srpnu 1944, jejich podíl na porážce nacismu však nebyl během války ani po ní nikdy doceněn. Mnoha koloniálním veteránům nebyly přiznány ani plné vojenské penze.

Američtí a britští velitelé se shodli, že osvobození se musí účastnit francouzská divize z propagandistických důvodů a kvůli národní morálce Francouzů. Nicméně právě oni, a ne generál Charles de Gaulle, trvali na tom, že její součástí nesmí být koloniální jednotky. Za jejich žádostí však pravděpodobně stály spíš politické pohnutky než rasismus, řekl profesor Wieviorka britskému deníku The Independent. Důvodem byl podle něj předpoklad, že tato událost se bude ve Francii i zahraničí těšit velké publicitě. Postoj amerických velitelů mohl být přitom prý ovlivněn tím, že Američané neodváděli černochy do bojových jednotek.