Jeden ze základních pochybení německých vojsk - utopily se šílené peníze a energie i strategické suroviny do výstavby této již překonané techniky a pak přilétla letka starých dobrých dvojplošníků a konec. Přitom doma měli Němci rozestavěnou a nikdy nedokončenou moderní letadlovou loď. Spojenci za 2. světovou válku postavili přes 150 kusů malých i hlavních letadlových lodí, které jim odvedly vynikající službu na všech frontách této strašné války. Japonci sotva málo přes 10 kusů, Italové s Francouzi celkem asi 5-7 kusů, které jim ale spojenci brzy poslali ke dnu. Bitevní lodě v tu chvíli již vlastně končily.

Není to tak úplně pravda. Letadla nebyla za WW2 příliš schopna potápět válečné lodě v noci, kdy pořád dominovala lodní děla. A bitevní lodě hrály nezastupitelnou úlohu během vylodění, kdy ostřelovaly pozemní cíle. Polní maršál Rommel dokonce hlásil během invaze v Normandii Hitlerovi, že protiútok v oblasti, kterou ovládá lodní dělostřelectvo, není možný.

Neprimerene nakladum.

Ony tyto bitevní lodě nikdy neudělaly velkou díru do světa během válek. To platí i pro Tirpitz, Jamoty a Musashi. Spíš vázaly síly soupeře.

A vývoj zbraní a vojenské strategie už jim nepřeje dávno. Byla to prostě jen etapa ve vojenském námořnictví.