„Lidé mohou být velmi překvapeni, že obyčejný zvyk, jako je výběr sedadla v autobusu, může odhalit stránky jejich osobnosti,“ řekl Fawcett, který si u cestujících mimo jiné všímal řeči těla. Dalším aspektem pro jeho pozorování byla míra komunikace s ostatními cestujícími. Fawcett rozdělil pasažéry do sedmi určujících skupin v závislosti na umístění sedadel v dvoupatrových autobusech.
Pokud jde o horní podlaží, vpředu podle závěrů studie nejčastěji sedávají horlivé typy lidí, kteří jsou zaměřeni do budoucnosti. Zhruba veprostřed prý sedávají nezávislí volnomyšlenkáři – většinou mladí lidé, kteří při cestování čtou anebo poslouchají hudbu. V zadní části horního podlaží pak sedávají vzdorovití rebelové, kteří chtějí především mít dostatek místa jen pro sebe.
Sedadla v přední části spodního podlaží autobusu si prý nejčastěji vybírají lidé, kteří jsou všeobecně společenští, zatímco v prostřední části sedávají družní lidé se silnými komunikačními schopnostmi. Na zádi spodního podlaží se pak nejčastěji setkáme s lidmi, kteří rádi riskují a přednostně si vybírají vyvýšená sedadla, která jim dodávají na důležitosti.
Poslední skupinou, která se nepravidelně pohybuje jakoby napříč uvedenými kategoriemi, jsou podle vědce takzvaní chameleoni, tedy lidé, kterým je prakticky jedno, kde sedí, neboť se cítí dobře na kterémkoliv místě.
Tom Fawcett, který v minulosti například pomáhal trénovat britské olympijské sportovce, říká, že mnohé obchodní společnosti dnes zbytečně utrácejí velké peníze za testování potenciálních zaměstnanců. Přitom by prý stačilo, aby s nimi zaměstnavatelé nasedli do veřejného dopravního prostředku.
Pokud jde o horní podlaží, vpředu podle závěrů studie nejčastěji sedávají horlivé typy lidí, kteří jsou zaměřeni do budoucnosti. Zhruba veprostřed prý sedávají nezávislí volnomyšlenkáři – většinou mladí lidé, kteří při cestování čtou anebo poslouchají hudbu. V zadní části horního podlaží pak sedávají vzdorovití rebelové, kteří chtějí především mít dostatek místa jen pro sebe.
Sedadla v přední části spodního podlaží autobusu si prý nejčastěji vybírají lidé, kteří jsou všeobecně společenští, zatímco v prostřední části sedávají družní lidé se silnými komunikačními schopnostmi. Na zádi spodního podlaží se pak nejčastěji setkáme s lidmi, kteří rádi riskují a přednostně si vybírají vyvýšená sedadla, která jim dodávají na důležitosti.
Poslední skupinou, která se nepravidelně pohybuje jakoby napříč uvedenými kategoriemi, jsou podle vědce takzvaní chameleoni, tedy lidé, kterým je prakticky jedno, kde sedí, neboť se cítí dobře na kterémkoliv místě.
Tom Fawcett, který v minulosti například pomáhal trénovat britské olympijské sportovce, říká, že mnohé obchodní společnosti dnes zbytečně utrácejí velké peníze za testování potenciálních zaměstnanců. Přitom by prý stačilo, aby s nimi zaměstnavatelé nasedli do veřejného dopravního prostředku.
