Hlava mě strašlivě bolí a otekla do velikosti melounu. Asi vybuchne a malé kousky se rozletí po pokoji. Přestože jsem navlečený do několika vrstev oblečení, cloumá mnou zimnice. Ze všech sil se snažím nevyzvracet špagety, které jsem měl k večeři. Je to tady. Příznaky akutní výškové nemoci jako vystřižené ze všech cestovatelských knížek, které jsem kdy četl. Přitom jsme se drželi nejdůležitější zásady – stoupali jsme velmi pomalu.
"Musí pít hodně, opravdu hodně čaje, pomohla by i česnečka," radí dole v kuchyni Šerpové přítelkyni Iloně, která je na rozdíl ode mě úplně v pořádku. Z termosky s podivnými čínskými motivy do sebe leju litry čaje, zatímco Ilona na posteli v klidu promrzlými prsty látá děravé ponožky. Venku je patnáct pod nulou, malý pokojík lze zadýchat na trochu lepší teplotu, ale stejně přes noc voda v lahvi zamrzá.
Celou reportáž i s fotografiemi najdete v magazínu
