Jak moc důležitý pro vás byl gól, kterým jste nedávno rozhodl derby se Slavií?
Trenér mi před zápasem říkal, že to je mimořádný zápas a že speciálně v něm musím dát nějaké góly. A že pokud je dám, vyhrajeme. Derby je tady absolutně nejvíc. Jde o každý balon, do každého souboje jde člověk na sto procent.
Někdejší kapitán Sparty Tomáš Sivok se například nechal vyfotit, jak slávistickou vlajku drží se štítivým výrazem v gumových rukavicích, Tomáš Řepka zase pronesl, že slávistický dres je naprosto zbytečná věc. Už jste touto rivalitou pohlcen také? Umíte si třeba představit přestup do Slavie?
Za tu dobu ve Spartě už cítím, že ta rivalita je ohromná, že jde – v uvozovkách řečeno – až za hrob. Teď už si nedovedu představit, že bych někdy nastupoval za Slavii.
V Česku panuje o Africe obecné povědomí, že je tam nesmírná bída a jediné, co mladým klukům zbývá, je honit se někde v prachu za hadrovým míčem. Jaké bylo vaše dětství?
Nebyli jsme žádná bohatá rodina, můj otec je učitelem, teď v důchodu, máma pracuje na radnici. Ještě mám mladšího bratra a sestru. Většinu života jsme prožili v jedné z částí hlavního města. Určitě jsme nežili v žádném slumu, ale v normálním městském bytě. Já jsem studoval střední školu, dva měsíce před závěrečnou zkouškou jsem ale školy nechal kvůli fotbalu. Otec se tehdy pochopitelně příšerně zlobil. (směje se) S fotbalem jsem začínal už jako malý kluk. Mým vzorem byl Abulai Traoré. To byl velký hráč. Chtěl jsem být jako on, proto jsem začal hrát. Když mi bylo asi třináct, začal jsem hrát závodně za svůj první tým a dostal se i na fotbalovou akademii. Zpočátku jsem hrál jako stoper, i když jsem nebyl moc velký. Můj trenér mi říkal: "Jsi malý, tak musíš mít pořádný výskok." Proto jsem začal hrát i basket… No ale před patnáctým rokem jsem se na tým i akademii vykašlal. Měl jsem nějaké osobní problémy s lidmi v týmu. Jaké? No to vám neřeknu. (bouřlivě se rozesměje)
Celý rozhovor si přečtěte v magazínu
