Neděle 3. července 2022, svátek má Radomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

ROZHOVOR: Bony nad zlato

Magazín

Největšímu talentu fotbalové ligy je teprve dvacet, ale profesionalitou strčí do kapsy lecjaké mazáky. Pro rodáka z Pobřeží slonoviny jsme dost možná jen přestupní stanicí na západ. Pokud se ovšem z Bonyho Wilfrieda nestane Čech a neoblékne náš národní dres

Bony Wilfried foto: Tomáš ŽeleznýLidové noviny

Jak moc důležitý pro vás byl gól, kterým jste nedávno rozhodl derby se Slavií?
Trenér mi před zápasem říkal, že to je mimořádný zápas a že speciálně v něm musím dát nějaké góly. A že pokud je dám, vyhrajeme. Derby je tady absolutně nejvíc. Jde o každý balon, do každého souboje jde člověk na sto procent.

Někdejší kapitán Sparty Tomáš Sivok se například nechal vyfotit, jak slávistickou vlajku drží se štítivým výrazem v gumových rukavicích, Tomáš Řepka zase pronesl, že slávistický dres je naprosto zbytečná věc. Už jste touto rivalitou pohlcen také? Umíte si třeba představit přestup do Slavie?
Za tu dobu ve Spartě už cítím, že ta rivalita je ohromná, že jde – v uvozovkách řečeno – až za hrob. Teď už si nedovedu představit, že bych někdy nastupoval za Slavii.

V Česku panuje o Africe obecné povědomí, že je tam nesmírná bída a jediné, co mladým klukům zbývá, je honit se někde v prachu za hadrovým míčem. Jaké bylo vaše dětství?
Nebyli jsme žádná bohatá rodina, můj otec je učitelem, teď v důchodu, máma pracuje na radnici. Ještě mám mladšího bratra a sestru. Většinu života jsme prožili v jedné z částí hlavního města. Určitě jsme nežili v žádném slumu, ale v normálním městském bytě. Já jsem studoval střední školu, dva měsíce před závěrečnou zkouškou jsem ale školy nechal kvůli fotbalu. Otec se tehdy pochopitelně příšerně zlobil. (směje se) S fotbalem jsem začínal už jako malý kluk. Mým vzorem byl Abulai Traoré. To byl velký hráč. Chtěl jsem být jako on, proto jsem začal hrát. Když mi bylo asi třináct, začal jsem hrát závodně za svůj první tým a dostal se i na fotbalovou akademii. Zpočátku jsem hrál jako stoper, i když jsem nebyl moc velký. Můj trenér mi říkal: "Jsi malý, tak musíš mít pořádný výskok." Proto jsem začal hrát i basket… No ale před patnáctým rokem jsem se na tým i akademii vykašlal. Měl jsem nějaké osobní problémy s lidmi v týmu. Jaké? No to vám neřeknu. (bouřlivě se rozesměje)

Celý rozhovor si přečtěte v magazínu

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

SOUTĚŽ: Vyhrajte zásobu Nutrilonu 2 Profutura CESARBIOTIK™
SOUTĚŽ: Vyhrajte zásobu Nutrilonu 2 Profutura CESARBIOTIK™

Odpovězte na jednoduchou otázku a vyhrajte krabici plnou pokračovacího kojeneckého mléka Nutrilon 2 Profutura CESARBIOTIK™. Zbrusu nová receptura...

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat