"Souboje se pořádaly už v době, kdy moji prarodiče byli ještě děti, a ještě dlouho před tím," říká Marthe Vianinová, bývalá majitelka několika soutěžních krav. "Je to staletá tradice." Šedesátnice Vianinová se přišla podívat na dvě soutěžní krávy svého syna, Tzardon a Bamby.
Dole v ohradě zatím měří své síly krávy jménem Bergamote a Berkane. I když vesničané tvrdí, že tyto kravské souboje jsou neškodné, na tělech některých veteránek jsou vidět drobné jizvy a oděrky z minulých let. "Ke zranění dojde jen velmi zřídka," tvrdí Vianinová.
Krávy pocházející z údolí Hérens v jižním kantonu Valais mají kratší končetiny a robustnější tělesnou konstrukci, spíše jako býci. Krávy jsou přirozeně soutěživé a stáda si vytvářejí vlastní hierarchii.
Přirozené vůdkyně vítězí v soubojích především díky své síle a vytrvalosti. Zápasnická sezona začíná v červnu, kdy krávy vyrážejí na pastviny ve výšce kolem 2700 metrů nad mořem, kde se potkávají s ostatními stády. V následujících sto dnech se pasou na horských loukách a soupeří o své místo ve stádu. Na podzim se stáda vracejí zpět do údolí a vrcholem sezony je slavnostní průvod krav ozdobených květinami a zvonci, jemuž samozřejmě vévodí královna.
Majitel vítězné stračeny nedostane sice žádné peníze, ale může vítězku prodat za cenu v přepočtu až půl milionu korun. Podle Alberta Salamina, jednoho z místních osadníků, jde ale o prestiž spíše než o peníze. "Majitel vítězné krávy je králem celé vesnice a má větší respekt než starosta," komentuje Salamin, zatímco se ostatní vesničané smějí.
Kravské souboje jsou sice vážná věc, ale v současnosti jde spíše o koníček a oblíbenou tradici v době, kdy se chovem dobytka živí už jen málo obyvatel. Díky terénním autům a celoročnímu přílivu turistů se život v odlehlých alpských údolích značně změnil a mladší generace už nemá o chov dobytka takový zájem. "Před 40 lety si každá rodina vystačila s třemi nebo čtyřmi kravami," říká Salamin. "Mléko, sýr a maso - krávy dávaly všechno co bylo potřeba."
