Pro včelky jsou kvetoucí rostliny novým zdrojem nektaru pro tvorbu květových medů. Sběrem pylu dochází k důležitému opylení, které prospívá včelám i rostlinám pro pokračování jejich života. Včelař musí rychle reagovat na rozvoj včelstev zvětšením prostoru úlu pro stavbu nových plástů a uložení přineseného nektaru.
Vývoj včelstev v úlech je zcela závislý na počasí a na zdrojích nektaru a pylu v nejbližším okolí. Pokud je v okruhu přibližně pěti kilometrů dostatek kvetoucích rostlin a denní teploty šplhají ve dne alespoň k hodnotě 15 °C, rozvine včelstvo značnou sběrovou aktivitu. V takových dnech je do úlu intenzivně přinášen v medných volátkách včel nektar nebo voda a na třetím páru nohou uvidíme hrudky nasbíraného pylu.
S přínosem těchto složek potravy se u včel rozvine jedna úžasná vlastnost – schopnost doslova vypotit z těla vosk na stavbu plástů. Je až obdivuhodné, s jakou přesností dokážou včely vystavět šestiboké dutinky – menší pro budoucí včely a větší pro vývoj budoucích samečků – včelích trubců.
V souvislosti s tím je dobré připomenout, že toto obdivuhodné dílo je vytvářeno ve tmě úlu. Celé společenství vystaví plásty ve vztahu k proudění vzduchu v dutinách stromů vždy svisle a pod úhlem 45°. V úle se přizpůsobují poloze, v jaké jsou umístěny včelí rámečky.
Tato „poslušnost“ našim potřebám je výhodná pro pohodlný přístup k plástům. Proto dnes můžeme „pracovat ve včelách“, aniž bychom museli plásty vyřezávat v dutinách, jak to bývalo v dávných dobách před vynálezem včelích rámečků.
V dubnu se podstatně zvýší aktivita včelích matek a v závislosti na přínosu nektaru a pylu začnou stále více zakládat novou generaci včel. Ty označujeme jako krátkověké. Ve včelstvu jsou předurčeny k hromadění co největšího množství medu, který slouží k výživě celého společenství nyní, ale i v pozdějším podzimním a zimním období. Život těchto včel je krátký. Dožívají se přibližně osmi týdnů, hlavně proto, že se sběrem nektaru a pylu doslova upracují.
Pampeliška. Typický dubnový ,plevel‘ našich zahrad je pro včely velkým lákadlem.
V době, kdy je příroda v záplavě květů, podávají včely obdivuhodné výkony. V teplých dnech hojnosti dokáže osazenstvo úlu přinést v medných volátkách okolo pěti litrů sladkých šťáv, ze kterých je po odpaření vody několik kilogramů medu. V chladných dnech potom staví voskové plásty a odpařují přinesený nektar a tím tvoří hustý med. Mladé úlové včely mají důležité poslání v péči o výživu larev a současně vytváří optimální teplotu na plástech.
Právě pro tento měsíc plně platí, „až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě“. Skončila práce v dílně a z předešlého období musí být připraveny včelí rámečky se zatavenou mezistěnou. Tyto tenké voskové destičky s prolisovanými šestibokými profily jsou po rozkvětu prvních ovocných stromů vkládány do úlu k vystavění plástů. Současně s tím umístíme do blízkosti včelího plodu asi dva volné rámečky, kde včely vystaví buňky pro založení trubčí generace samečků.
Jakmile začnou včely přinášet větší množství nektaru, musí včelař zvětšit úl o medníkovou část. Tento nástavek je v horní části úlu postupně plněn hodnotným květovým medem. Tato sběrová aktivita bude trvat přibližně do konce května. Kolik medu včelař po odkvětu přírody získá, to je vždy závislé na množství nektarodárných květů v okolí a na počasí v průběhu dubna a května.
V těchto měsících se některá včelstva rozmnoží rojením. V úlu si vychovají mladou matku a přibližně polovina osazenstva úlu odlétá s původní matkou jako roj. Ten si vyhledá v okolí vhodnou dutinu, kde vystaví plásty a žije jako nové společenství. Včelaři však tuto aktivitu včel vidí neradi, protože polovina osazenstva již nepřináší med a jeho výnos je potom malý.
