Co by to bylo za zahradu bez sádrového trpaslíka? Zvlášť v poslední době jako by si to uvědomovalo stále více lidí, a proto obklopují své nové předměstské domky i trpasličími zahrádkami.
A člověk s fantazií navíc nemusí zůstat u konvenčního mužíka s rudou čepicí a plnovousem. Co třeba takový zajíček, jako je ten na obrázku? Z jeho očí i postoje sice vyzařuje jakási povýšená shovívavost, jako když primář poslouchá při ranní vizitě senilní pacientku, ale uvidíte, že si na to velmi rychle zvyknete, obzvlášť budete-li na něj taky pravidelně mluvit. A pokud si ani potom nezvyknete, můžete si k zajíčkovi pořídit ježečka z druhé fotografie. Ten se tváří nadšeně, jako by ho ohromně zajímalo, co v příštím okamžiku uděláte nebo řeknete, zrovna jako ten pán, co se vám minulou středu pokoušel nabídnout životní pojištění. Zároveň je to kuřák a trpí nadváhou, takže v jeho přítomnosti nemusíte propadat sklonům k sebekritice jako u narcistního zajíčka.
Krteček švankmajerovských tvarů, co v modrých pracovních kalhotách tlačí hornický vozík, se zase hodí do kouta zahrady, kde vám developerská firma nechala hromadu stavebního materiálu a kus rozbitého potrubí. Surrealistické erotické dusno mu dodá korpulentní, bezruká trpaslice v plavkách.
Ale skutečným zlatým hřebem bude soška žebráka.
Váš malý zahradní bezdomovec, který přináší na skalku i trávník sociální téma. Můžete ho postavit na dohled od zahradního grilu a nechat jej hladově zírat, vodit k němu návštěvy a společně se mu posmívat. A až vás přestane bavit, zkuste sehrát se všemi trpaslíky dětem poučné zahradní divadlo – komedii o upracovaném krtečkovi, který z frustrace lynčuje líného somráka, až ho rozbije svým vozíkem na padrť, a paní v plavkách, zajíček a ježeček tomu spokojeně přihlížejí.
