Zájem politiků o vzdělávací systém je účelový
Školní inspekce objevila tři desítky škol, které si vylepšovaly rozpočet tím, že svévolně vykazovaly zdravé děti jako lehce mentálně handicapované, na ty pak inkasovaly peníze navíc. Pokud ředitelé škol porušili zákon, měli by být pochopitelně potrestáni. Jejich chování k dětem i rodičům je také těžko pochopitelné a omluvitelné. Na tom není nic k diskusi. Problém je jinde. Školy to nedělaly proto, že jsou plné pedagogů rasistů, ale proto, aby vylepšily podmínky učitelům; na handicapované dostanou nejen víc peněz, ale mohou mít i víc učitelů. Paradoxně prováděli jakousi inkluzi naruby, pokud do tříd s handicapovanými posílali i děti nehandicapované. To je ovšem nijak neomlouvá.
Problém je zřetelný, když si uvědomíme jeho historii. Ministerstvo školství nejprve slavnostně zrušilo zvláštní školy, proměnilo je ve „školy praktické“ – tedy zvláštní. Jejich absolventům pak umožnila podávat přihlášky na jakoukoli školu. Ovšem jinak se nestalo víceméně vůbec nic. Těžko pak si lze představit, že jen pomocí podobných kontrol se systém zázračně napraví.
Je smutné, zjišťujeme-li, jak se za dvacet let školství v tom podstatném změnilo minimálně – stále má v našem systému daleko větší šance získat vyšší vzdělání ten, který má vzdělané rodiče, a nikoli ten, kdo má talent a doma horší podmínky. To ovšem nikoho nepálí, politiky v čele resortu zajímá vždy jen jejich marketingová hračka. Dnes to může být inkluze, zítra cokoli jiného.
Čtěte „Školám hrozí... “ na straně 3
