K tomu, aby se v Česku dítě zcela vyhnulo školní docházce, stačí maličkost: předstírat, že žijete v zahraničí, a úřady jsou na vás podle všeho krátké.
Právě takovou slabinu odhalili rodiče patnáctiletého Jana Nováka (jméno je smyšlené, pravou identitu hocha chrání náhubkový zákon, pozn. red.) z České Lípy.
Obyvatelům šestipatrového panelového domu na sídlišti Špičák jsou Novákovi dobře známí. Důvod je zřejmý, pravidelně se na ně chodí vyptávat sociální pracovnice či policisté. „Jsou to podivíni, takoví tajnůstkáři,“ líčí Josef Šolín, soused, který prý rodinu vídá, jak se v České Lípě vydává na procházku. Přitom oficiálně má rodina i s Janem žít druhým rokem v Německu.
„Začátkem loňského školního roku nahlásili, že odjíždějí do ciziny a nebudou syna posílat do školy,“ popsala LN výchovná poradkyně ze Základní školy Špičák I Jana Szelcsányiová. Druhou část oznámení dodrželi - syna už ve škole skutečně nikdo neviděl. Jinak ale rodinu s Německem spojuje jen vlaječka na dveřích jejich bytu. Svědectví o tom, že v bytě stále žijí, přidávají i další. „Jsou tu, jen úředníkům nikdy neotevřou,“ dodávají další sousedé.
Právě omluvenka, že žije v zahraničí, osvobodila Jana od povinné docházky. Zatímco na prvním stupni je možné učit své dítě doma, od páté třídy už to nelze. Až na výjimku: když žák žije v cizině. „I tehdy musíme ale individuální výuku schválit,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Tomáš Bouška.
Pokračování na straně 4
Školu nezná. Naoko žije v cizině
Dokončení ze strany 1
Finta s předstíráním pobytu v zahraničí Novákovým dlouho vycházela. Nakonec ale zastírací manévr prohlédla jedna z pedagožek. „Nikdy nenahlásili místo, kde se v zahraničí zdržují, navíc byli opakovaně viděni sousedy,“ popisuje podezřelé okolnosti Szelcsányiová. Postupně přibývaly další pochybnosti. „Při přezkoušení se nechtěli od syna hnout, o samotě nenapsal ani písemku, na otázky o pobytu v Německu reagovali hystericky, dokola recitovali ze zákonů a vyhlášek,“ vypráví vychovatelka. Přezkušování podle ní navíc ukázalo, že znalosti domácího studenta jsou velmi omezené. Ačkoli měl žít v Německu, nerozuměl ani základním německým frázím. Učitelka proto na rodinu upozornila nejprve sociální pracovníky. A - když se dlouho nic nedělo - tak i policii.
„V té době byla hojně medializovaná kuřimská kauza, proto jsem se rozhodla jednat,“ vysvětluje žena své pohnutky. A ukázalo se, že její instinkt byl správný. Českolipští policisté zjistili, že o Novákovy se v minulosti zajímali jejich pražští kolegové. Syna neposílali do školy ani v Praze. „Je zahájeno trestní stíhání rodičů. Jsou podezřelí z ohrožování mravní výchovy dítěte,“ potvrdila LN žalobkyně Jitka Bojanová z okresního státního zastupitelství v České Lípě. Nikdy nebyl ve třídě Obrázek, který si policisté po roce vyšetřování poskládali, byl šokující: Jan do školy vůbec nikdy nechodil. První stupeň vychodil doma, když mu rodiče zařídili individuální vzdělávání, a celý druhý stupeň žil naoko v zahraničí. „V zákoně je skulina. Když nechci, aby dítě chodilo do školy, stačí nahlásit, že studuje za hranicemi. Trvá dlouho, než na to státní orgány zareagují,“ říká Michaela Veselá z neziskové organizace Společně k bezpečí. „Tímto způsobem může dítě jakoby zmizet, běží mu povinná školní docházka jenom tím, že stárne,“ dodává. Že je v tomto případě zákon slabý, připouští i žalobkyně Bojanová. „Nikdo zjevně nepředpokládal, že by to někdo zneužíval,“ říká. První trhlina ve strategii Novákových se tak objevila až nyní, když Janovi dobíhá poslední povinný školní rok. Na jejich hlavy dopadl první rozsudek. „Soud nařídil dohled nad výchovou dítěte,“ řekl Milan Vencl z okresního soudu v České Lípě. Jenže podle odborníků je na nápravu příliš pozdě. „Stát se má starat o to, kde má děti, které jsou povinovány docházkou. Než se to celé došetří, bude mít chlapec po povinné školní docházce,“ říká Veselá.
