Jednoznačně určená dvojka v národním týmu neexistuje. Proč dal Rada přednost Zítkovi před Jaroslavem Drobným? Rozhodující byla konzultace s trenérem brankářů. „Máme tři vyrovnané brankáře. Honza Stejskal je má víc na očích. Ukázali jsme na Zítku, který už dva zápasy v nároďáku odchytal,“ vysvětloval Rada svoji volbu.
Zítka dosud za reprezentaci chytal výhradně v přátelských zápasech a v závěru kvalifikace na uplynulé Euro na Kypru. Tam už o nic nešlo.
Včera se ocitl pod daleko větším tlakem. A ustál ho bravurně. „Dan nás opravdu podržel,“ přiznal Rada. Měl pravdu. Třiatřicetiletý Zítka hasil zvlášť v první půli početné chyby obrany.
Jeho výstavní chvíle přišla ve 29. minutě, kdy se od obrany oprostil Dědič a mířil na osamoceného brankáře. Ten ale vytáhl parádní zákrok, zúžil Slovinci úhel a míč zalehl. Stejně jako chvíli před přestávkou Šišičovi. „Dvakrát se uvolnili a šli sami na bránu. Snažil jsem se to vykrýt, snížit úhel a vyběhnout proti. Najednou byl balon pode mnou,“ popisoval Zítka kritický moment.
Roli záchrance postupových nadějí přijímal se skromností. „Spasitel určitě nejsem. Tím bude stále Petr Čech, až se vrátí. My ostatní jsme jen záskok,“ nedělal si iluze Zítka. I jakékoliv další pochvaly s kroucením hlavy odmítal. „Jen jsem se snažil co nejlépe chytat a pomáhat obraně. Je ale pravda, že v první půli to pro mě bylo asi nejtěžší,“ dodal.
